Výborní herci v kulisách telenovely: Na Voyo dorazilo pokračování životopisné série o Ivetě Bartošové
Publikováno: 17.5.2023
Před pár lety uvažovala Česká televize ve svém Filmovém centru o zpracování životního příběhu Evy Olmerové. Z uvažovaného projektu nakonec sešlo. Mám to z druhé ruky, ale scenáristům se údajně nepodařilo vykutat ze zpěvaččina temného osudu nic jiného než pád. Figura nořící se za pomoci alkoholu do beznaděje je dramatikovi málo. Je zapotřebí hrdinovy chuti vzepřít se, byť by to byl boj s větrnými mlýny. Na osud (zatím) nerealizovaného filmu jsem si vzpomněl během sledování druhé řady životopisné série o zpěvačce Ivetě Bartošové nazvané Iveta: Láska má je zákon. Zpěvačky porovnat nelze (Eva byla oproti Ivetě hlasový Gigli), jejich sesun do katastrofy bez zásadnějších peripetií ano. Zatímco Olmerová šla vstříc svému konci vzdorovitě, Iveta s marnou odevzdaností hledá kotvu ve světě, v němž se možná nikdy neměla ocitnout. Srážka holky z Beskyd s Ladislavem Štaidlem, škrobeným šíbrem z tehdejší „pražské kavárny“, ústí ve zpěvaččinu nekonečnou frustraci a, řekl bych, až protivnou absenci vlastní vůle. V té postavě je energie hadrové loutky, s níž si v úvodu pohrává skupina tanečníků. Chápu, že se zřejmě hraje pravdivý charakter zpěvačky a tak to prostě bylo, otázkou je, zda takto slabá figura (jakkoli napsaná pravděpodobně v souladu realitou) dokáže živit děj roztažený do devíti hodinových dílů. Velká gesta Na druhou stranu tu ambici chápu, zvlášť, když se expoziční série tolik povedla. Uměle vytvořený pěvecký pár Bartošová – Sepeši na pozadí rozdílných charakterů a ambicí obou mladých zpěváků, to byl zajímavý konflikt. Přechod z provinčního bezčasí do prudkého světla v centru dění byl atraktivní pro své kulisy, jakož i pro okamžiky, které předcházely období, kdy se Ivetu podařilo napěchovat do image romantické princezny. Ta…