Vyhrocené reakce by neměly vést k ničení hrobů válečných hrdinů, říká vládní expert

#Zprávy

Publikováno: 17.3.2022

Na jedné straně jsou hroby sovětských vojáků, kteří v roce 1945 osvobozovali Československo od nacistického Německa. Zhruba 144 tisíc jich padlo na českém území a leží ve více než třech tisících hrobech. Na druhé straně jsou hroby československých legionářů v Rusku, vojáků, kteří se za první světové války přidali k ruské carské armádě v boji proti Německu a Rakousku-Uhersku. A také hroby těch, kdo po boku sovětských vojáků bojovali za druhé světové války.

"Držíme se kréda 'mrtvý voják není nepřítel'. Počítáme tedy i dál s údržbou hrobů sovětských vojáků," prohlásil Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány českého ministerstva obrany. 

Česko má s Ruskem uzavřenou dohodu o vzájemném udržování válečných hrobů už od roku 1999. V posledních letech si ale stěžovalo na poškozování hrobů českých vojáků v Rusku. Rusko zase protestovalo proti odstranění pomníku maršála Ivana Koněva v Praze.   

Po ruské invazi na Ukrajinu se Rusové žijící v Česku v několika případech setkali s nenávistí a diskriminací. Lidé jim nadávali, vyhrožovali nebo třeba posprejovali fasádu domu. Ministerstvo obrany se proto podle informací Aktuálně.cz chystá upozornit, že válečné hroby a pietní místa jsou chráněné zákonem. Připomíná také, že v sovětských hrobech leží i Ukrajinci. Při osvobozování Československa jich padl bezmála stejný počet jako Rusů. Nemluvě o Kazaších, Bělorusech a dalších národech bývalého Sovětského svazu.

Pokud by navíc někdo sovětské hroby poškodil, může tím vyvolat odvetu na hrobech českých vojáků v Rusku, varují odborníci.

"Věřím ale, že jsme ve zcela jiném kulturním prostředí než v Rusku, kde úřady celá léta likvidovaly hroby československých legionářů, na kterých se pak stavěly obchodní domy či parkoviště. Jako třeba v Samaře či v nedalekých Lipjagách. Tohle v Česku neděláme," konstatoval Filipek. V tuto chvíli podle něj k poškozování hrobů v jedné nebo druhé zemi kvůli válce na Ukrajině nedochází. "A doufám, že se to ani nenastane," dodal.

Stejný názor má i ředitel Památníku Lidice, vojenský historik Eduard Stehlík. "Civilizovaní lidé se nemstí na hrobech hrdinů, kteří padli při osvobozování Československa od nacistické nadvlády," uvedl a zdůraznil, že Československo na konci druhé světové války osvobozovala vojska 1. a 4. ukrajinského frontu, složená převážně z vojáků ukrajinské národnosti.

Ostrý dopis Metnarovi

Česko a Rusko se v nedávné době střetly kvůli soše sovětského maršála Ivana Koněva v pražských Dejvicích. Tu nechala místní radnice odstranit s odkazem na to, že Koněv sice velel osvoboditelům za druhé světové války, později se ale účastnil krvavého potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku a svoji roli sehrál i při invazi do Československa v roce 1968.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu kvůli pomníku zaslal v roce 2020 dopis svému tehdejšímu protějšku Lubomíru Metnarovi (za ANO). Rozkazoval mu a vyhrožoval, že za odstranění sochy Česko doplatí. A že se odveta bude týkat i českých válečných hrobů v Rusku. Filipek proto připomíná, že se ruské imperiální cítění vždy do vztahu k hrobům nějakým způsobem promítalo.

Socha sovětského maršála ale nikdy nepatřila mezi památníky spadající pod rusko-českou dohodu. Koněv ve válce nezahynul, na místě nebyly ani ostatky padlých rudoarmějců. Vztyčena byla až v 80. letech jako vyjádření díku pražských komunistů Sovětskému svazu. Sám Koněv se navíc stal jedním ze symbolů okupace Československa v srpnu 1968. Nedlouho před ní navštívil Prahu v čele delegace velitelů bojových jednotek a štábů sovětské armády. Ti na místě dotahovali své okupační plány.

Ruské lži o legionářích

V Rusku se přístup k válečným hrobům cizinců liší místo od místa. Zatímco v Samaře leží pomník československým legionářům ve skladišti, v Čeljabinsku, Jekatěrinburgu, uralském městě Miass či v Bugulmě byly úřady při obnovení legionářských pomníků naopak velmi vstřícné.

Přístup k věci se začal v Rusku měnit po ruské okupaci Krymu v roce 2014. Legionáře začali Rusové obviňovat z válečných zločinů na civilním obyvatelstvu, ačkoliv šly podle dochovaných svědectví na vrub bolševikům či jejich protivníkům bělogvardějcům. Znovu se například objevila už dříve vyvrácená lež o krádeži carského zlata československými legionáři.

"Osobně si myslím, že ruské vedení nemůže dodnes překousnout fakt, že 60 tisíc Čechů a Slováků drželo přes rok v šachu bolševický stát na Sibiři, v Povolží i na Urale," komentoval Filipek účinkování legií. Ty se po skončení první světové války zapojily do ruské občanské války, bojovaly proti bolševikům a v jeden čas kontrolovaly celou transsibiřskou železnici a většinu velkých měst na Sibiři.

S manipulacemi ruských úřadů má Filipek osobní zkušenost. Před třemi lety v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa kritizoval způsob opravy legionářských hrobů ve Vladivostoku. Upozornil na nehospodárné zacházení s penězi, které  české ministerstvo na rekonstrukci do Ruska poslalo, i na mizerný výsledek.

"Ruská strana mě obvinila z poškození cti jejich stavební firmy. Tvrdila, že lžu, když Rusy obviňuji z plýtvání penězi českých daňových poplatníků. Nakonec na mě ruské úřady podaly trestní oznámení," vzpomněl Filipek.