Vymknuta z kloubů doba šílí. Dnešní důsledky míru z roku 1945
Publikováno: 9.12.2023
KOMENTÁŘ / Citát ze Shakespearova Hamleta je snad v této situaci trochu křiklavě laciný a líbivý (použil ho už v minulosti kdekdo leckde a leckdy). A jako dost často, i teď znovu sedí. Mír uzavřený s parádou v roce 1945 byl pojímán jako vítězství svobody a demokracie nad zločinným Hitlerovým režimem a jeho spojenci. Mnozí očekávali, že otvírá novou etapu v dějinách lidstva, měl ovšem od počátku dosti obludné vady na kráse: nejvíc viditelné bylo, že významný poražený (totiž Hitlerova „třetí říše“) byl sice po mnoha stránkách odpudivý a bylo moc dobře, že prohrál, avšak v euforii vítězství všichni nějak přehlédli (a mnozí dodnes přehlížejí), že pod jeho počátečními velkými úspěchy se neuváženou politikou a otevřenými nespravedlnostmi z meziválečné doby podepsali i vítězové předchozí světové války a ti, kteří se k nim v jejím průběhu připojili (mimo jiné i naše vlast, Československo, jejíž základy byly v turbulencích první světové války položeny). To za prvé. A za druhé, demokratické státy velkoryse přehlédly, že do rodiny vítězů, kteří v roce 1945 oslavovali vítězství demokracie nad tyranií, se jako jeden z nejvýznamnějších zařadila zaostalá polostředověká despocie, která si tehdy říkala „Sovětský svaz“: nejprve, na začátku druhého světového konfliktu, se pokoušela o spojenectví s Hitlerem. Hitler ji ovšem záludně podrazil a otevřel jí tak vlastně cestu k jinému spojenectví, které bylo svým způsobem legitimní, vedlo pak jak k porážce Hitlera, tak k nesmyslné iluzi o údajném konečném vítězství Dobra nad Zlem. Vlastně se ani nedá říci, že to spojenectví byla úplně se vším všudy chyba: chyba (a to ve skutečnosti strašlivá) byla „pouze“ v tom, že…