Výročí okupace nám připomnělo, že Moskva má vždy a všude své lidi. Noví kolaboranti se už lísají k Rusku
Publikováno: 22.8.2025
KOMENTÁŘ / Totální ztráta suverenity byla možná i kvůli zradě těch, kteří měli hájit zájmy vlastní země, ale raději se klaněli Moskvě: Milouš Jakeš, Vasil Biľak, Gustáv Husák, Alois Indra, Drahomír Kolder, Viliam Šalgovič a další. Představa, že takoví lidé už u nás nežijí, by byla naivní. Kulisy se mění, lidé zůstávají stejní. Sto padesát mrtvých, přes pět set zraněných, statisíce lidí v emigraci a miliony zničených životů. Celá jedna generace strávila svůj život v socialistickém skanzenu, kde se nesmělo volně cestovat, nesmělo se protestovat, panovala cenzura, fízlování a povinně se přísahalo na věčné časy se Sovětským svazem a nikdy jinak. Z okupace se brzy stala „bratrská pomoc“. Tenhle orwellovský svět nebyl jen dílem sovětských tanků. V minulých dnech jsme zde popsali, jak si Moskva v tehdejším Československu vytipovala své lidi, s jejichž pomocí pak mohla do země vtrhnout s tanky. Ačkoli nám tanky bezprostředně nehrozí, jsme pro Rusko nepřátelský stát, který by nás opět rád přivinul do své náruče. Při tom bratrském objetí většinou praskají kosti a lámou se páteře. Pokouší se o to roky tím, čemu se říká informační válka. Moc si s ní nevíme rady, ale aspoň víme, kdo je kdo. Když něco vypadá jako kachna, plave to jako kachna a kdáká to jako kachna, pak to je asi kachna, říká se. Co zjistíme, když se podíváme, jak si výročí okupace připomínají ti, kteří nám už roky tvrdí, že s kachnami nemají nic společného, ačkoli tak vypadají, plavou a kdákají? Už víme, že…