Vytrhali mu vlasy, aby přežil. Karel IV. tajil děsivý úraz před světem
Publikováno: 29.11.2023
HISTORIE / Na lůžku ztěžka oddechuje starý muž. Zmáhá ho úporný kašel, vysoká horečka a ani oheň v krbu nedokáže odehnat záchvaty zimnice. Jeho moudrost, vzdělanost a prozřetelnost nyní ukrývá ztrhaná tvář, poznamenaná mnoha zraněními. Těžký úraz, vážná nemoc a blížící se smrt učinily z někdejšího urostlého a hrdého panovníka pouhý stín. Královským hradem i ztichlou, potemnělou Prahou se přesně před 645 lety ve večerních hodinách rozezněl smutný hlas zvonu. Psal se 29. listopad roku 1378, když před zraky císařovny Elišky, synů Václava a Zikmunda a dalších blízkých právě ukončil svou životní pouť jeden z největších panovníků v historii naší země, římský císař a král český, italský a burgundský, Karel IV. Za dvaašedesát let života stihl mnohé – založil univerzitu, vystavěl chrámy, staral se o ostatky světců, o kulturu i o povznesení českého státu. A také se musel vypořádat s celou řadou úrazů, těžkou nemocí i pokusem o otravu. Zachránil ho půst Jed si k němu málem našel cestu už na jaře roku 1331 v italském městě Pavii. Ještě jako patnáctiletý princ se Karel rozhodl, že se před velikonočními svátky postí, a odmítl podávanou snídani. Většina jeho průvodců se však do ní s chutí pustila. Když se kralevic vrátil z ranní velké mše, nemohl už svým přátelům, zmítajících se v křečích, nijak pomoci. Nechal zadržet neznámého mladíka, který se podle Karla podezřele okolo jejich stolu ochomýtal. Na mučidlech pak zajatec přiznal, že ho milánský velmož Azza Visconti přiměl, aby v kuchyni namíchal do jídla jed. „A tak vražedný útok, mířící…