Výtvarnice Linda Glanc: Houbaření je národní sport hraničící až s něčím sexuálním
Publikováno: 10.3.2024
ROZHOVOR / Linda Glanc je mladá výtvarnice, jejíž pozoruhodné malby mají možnost vidět návštěvníci galerií v Česku i zahraničí. Pochází z Českého středohoří. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu a dějiny umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Maluje od dětství, ale intenzivně se malbě věnuje poslední 4 roky. Žije a tvoří v Praze a v Sudetech. Jak dlouho maluješ? Asi od pěti let (smích). Ale k tomuhle jsem se dostala tak dva tři roky zpátky… A tímhletím myslíš co? Že chodím do ateliéru cíleně malovat. Zatímco předtím to bylo spíš nahodilé; bavilo mě to, ale byl to koníček. Peníze jsem vydělávala jinde. Proč maluješ? Možná je to určitá arteterapie, ale zároveň mám nutkání vidět, jak by to, co mám v hlavě, vypadalo na papíře, nebo na plátně. Takže tohle máš v hlavě? Ano. Obrazy se tam berou samy? Nemusíš o nich přemýšlet? Někdy inspirace není, tak nemaluju. Anebo maluju něco, co jsem si zapsala dřív, ale když ta inspirace není bezprostřední, obrazy nikdy nejsou tak dobré. Nejčastěji za mnou přichází, když ležím ve vodě a sprchuji si hruď. To se píše i v knize o kreativitě Zrozeni tvořit, že je sprcha je silný spouštěč. No a pak mám další způsob, jak ke mně obrazy přicházejí, ten je více mystický a příběhový, a to se přihází, když chodím sama po horách. To jsou třeba ty tvoje obrazy zobrazující Valpuržiny noci? Ano, ty jsou z mých výletů. Tenhle modrý má specifický příběh. Když ještě žil táta, tak před šesti lety jsem se byla projít, protože jsem si potřebovala…