Vyvraždění Vršovců: Hněvu a nenávisti Přemyslovců neunikly ani malé děti
Publikováno: 27.10.2023
HISTORIE / Český kníže Svatopluk vstoupí do jizby, usedne na lavici u kamen a pohledem přejíždí po shromážděných předácích. Kypí v něm vztek a touha po pomstě. Ještě se ale ovládá. Teprve když pohledem najde Mutinu, toho proradného zrádce, zařve z plna hrdla: „Všem nám odporný rode a Bohu protivné plémě, ničemní synové Vršovici, našeho rodu domácí nepřátelé!“ Osud vršovských šlechticů je zpečetěn. Rozpálen více než kamna sedmkrát rozpálená. Tak líčí kronikář Kosmas reakci českého knížete Svatopluka Olomouckého na zprávy z Čech. Když po boku římského krále Jindřicha V. vyrazil v létě roku 1108 na výpravu do Uher, pověřil správou nad zemí šlechtického předáka Vacka a představitele mocného vršovského rodu Mutinu. Netušil, co se v době jeho nepřítomnosti v zemi bude dít… Krvavý z nich teče pot „Ti však z Polan potají, Bořivoje volají. Čechám mnoho vzejde škod, krvavý z nich teče pot,“ veršuje neznámý autor Dalimilovy kroniky o zhruba dvě století později. V září onoho roku totiž vpadl do Čech vyhnaný bývalý kníže Bořivoj s podporou polských vojáků. Vacka i Mutinu s jejich posádkami zahnal na útěk a vyplenil východní část země. „Když Vacek zpozoroval, že jeho druh Mutina nebojuje statečně a že se nestaví mužně na odpor nepřátelům na obranu tvrze, pojal z toho domněnku, že Bořivoj vpadl do Čech na jeho radu, a hned poslal jednoho ze svých bojovníků, aby to všechno oznámil knížeti Svatoplukovi,“ vypráví Kosmas. A kníže „plana hněvem, zuby skřípal“ a „zavázal se hroznými sliby a přísahou, že celý ten rod mečem zhasí jako…