Vzorem maratonských obstrukčních řečníků je Castro, ne Churchill. Měli by být aspoň zábavní
Publikováno: 25.1.2024
NÁZOR / Fidel Castro nemusel pronášet dlouhé projevy, aby něco prosadil nebo něčemu zabránil. Jeho to bavilo. Dnešní mnohahodinové řečnění nebaví nikoho. Je ale nepravděpodobné, že bychom se ho zbavili. „Jednou jsem si naběhl, když jsem řekl, že parlament je žvanírna. A hned jsem to schytal, že chci zrušit parlament. Nesmysl. Sním ale o tom, že bude pracovat efektivně. Pokud jste si někdy pustili v televizi přenos z jednání, tak víte, o čem mluvím. Zdržovačky, obstrukce, opakování spousty řečí, které už dávno zazněly. Chuť spolupracovat? Nic moc. Hlavně se dostat do zpráv, když řeknu něco hodně ostrého,“ píše se v knize O čem sním, když náhodou spím, kterou údajně napsal Andrej Babiš. Najdete to na stranách 131 a 132. Babiš toto dílko nejspíš ani nečetl. Proč taky, když je úplně jedno, co povídal v minulosti. Jakákoli otočka o 180 stupňů se dá vysvětlit tím, že jen idiot nemění své názory. Původce výroku Miloš Zeman měl z nějakého důvodu pořád potřebu dokazovat, že není idiot, a po něm to opakují jiní lidé stejné krevní skupiny. Tento údajný Babiš v knížečce nicméně upozornil na otravnou skutečnost, že elektroměry běží, poslanci a reportéři rezignovaně sedí a nic podstatného se neděje. „Jednací řád naší sněmovny dovoluje skoro neomezené obstrukce. V roce 2010 vydržela ODS blokovat sněmovnu tři měsíce. Pak nejde schválit ani jeden zákon, stačí zdržovat. To jsou desítky procedurálních návrhů, dlouhé řečnění, samé přestávky na jednání klubů. Pár poslanců může sněmovnu paralyzovat,“ píše neznámý námezdný autor Babišovým jménem tamtéž. Když odhlédneme od údajného…