Za hranicí nejhoršího hnusu. Jak Šlachta a Rajchl cizopasí na pozůstalých po obětech z filozofické fakulty
Publikováno: 24.6.2024
KOMENTÁŘ / Když člověk nějakou dobu sleduje Roberta Šlachtu nebo Jindřicha Rajchla, ví, že jde o všehoschopné lidi, kteří by pro pár hlasů, a tedy pro pár korun, udělali cokoli. Lži, manipulace, strašení, kolaborace... Nic není problém. V posledních dnech ale sledujeme přehlídku něčeho vskutku odporného. Oba muži (a nejsou jediní) se snaží zviditelnit na nešťastných pozůstalých po zavražděných na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. A člověk se ptá, jestli se vážně Šlachta ani Rajchl nezastaví před ničím. Hned na začátku je nutné říci, že chování, někdy hysterické nebo rozezlené, kohokoli z pozůstalých, zejména z řad nešťastných rodičů, je přirozenou reakcí na strašné neštěstí, které je potkalo. Proto je dobré respektovat jakékoli rozhořčení, výzvy k odstoupení politiků, zlobu a vystupování v médiích. Nikdo, kdo podobnou ztrátu nezažil, si ji nedovede představit. A proto je správné respektovat, že se s takovou věcí každý vyrovnává jinak. Naprosté opovržení A právě proto je naprosto nepřijatelné, aby tyto lidi, kteří se snaží přežít něco tak strašného, kdokoli využíval k tomu, aby se na nich zviditelnil a zneužíval je v politickém boji. Je to absolutní dno, které se ovšem bohužel přesně hodí k existencím typu Šlachty nebo Rajchla. Oba si za to zaslouží naprosté opovržení. Šlachta se snaží o něco více. Místo toho, aby si vzpomněl na pozůstalé z metanolové aféry, kdy si hrál na policejního superhrdinu, aby se později proslavil skandálním zásahem na Úřadu vlády, který změnil politické poměry v zemi, sám sebe pasoval na arbitra spravedlnosti a správných policejních postupů. Bývalý policista a…