Za naše neštěstí nesou vinu Babišovi voliči a pomahači

<p><img width="2048" height="1147" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/09/aaa-21.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Hnutí ANO / Facebook" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/09/aaa-21.jpg 2048w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/09/aaa-21-300x168.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/09/aaa-21-768x430.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/09/aaa-21-1024x574.jpg 1024w" sizes="(max-width: 2048px) 100vw, 2048px" /></p><strong>České statistiky mrtvých a těžce nemocných jsou již nejhorší v Evropě. Není proto divu, že se v posledních dnech se množí popisy chyb a selhání. I premiér Andrej Babiš přednesl ve sněmovně tak výrazný výčet chyb své vlády, že ho měl logicky zakončit demisí. Místo toho pak požádal občany, aby dali vládě ještě šanci, protože on osobně se snaží zachraňovat lidské životy. Nešlo tudíž o nic jiného než o další PR taktiku k udržení se u moci, třebaže taktiku stále zoufalejší a trapnější.</strong> Ve výčtu chyb se samozřejmě vedle chaosu vládní komunikace, absurdity některých nesmyslných opatření a absence jiných opatření logických, či o zanedbání situace v létě, mluví také o selhávání české veřejnosti, která prý nemá dostatečnou disciplínu. Může na tom být i dost pravdy. Češi mají v souhrnu problém, že se potácí ode zdi ke zdi a nedokáží stabilně udržet rozumnou míru. Část společnosti přechází od skoro absolutního strachu, při němž by zavedla i hygienický fašismus, skoro ze dne na den do naprosté nezodpovědnosti a tudíž i k anarchii. Jenže svalování zodpovědnosti na společnost jako celek je hodně plytké a hlavně je to pohodlný únik pro vládu před její zodpovědností. Byla to vláda a její úřady, které nejprve nepochopily nutnost plošného testování, pak to byla vláda, která dala přednost předvolební pohodě ve společnosti a ignorovala na konci srpna varující statistiky. Pak vláda dělala skoro všechno pozdě a často i opačně, než měla. Třeba rozvolnění před Vánocemi. Babišova snaha uplácet voliče se tak postavila proti němu. Nejhorší ze všeho je úroveň českého očkování. Ve Spojených státech se očkuje již rychlostí 1,8–2 miliony osob denně. Jelikož jde o 30,3 krát větší zemi, tak by stejná rychlost u nás odpovídala 60 tisícům očkovaných osob denně. A naše realita je jaká? Jeden den 15 tisíc, druhý 19 tisíc, pak je sobota a neděle a očkuje se jen něco kolem tří tisíc lidí. Vláda není schopná vakcíny sehnat a když je konečně sežene, tak neumí zajistit realizaci očkování. Německo a Francie nám začínají posílat vakcínovou pomoc jako mimořádně postižené zemi. Bohužel také zemi poněkud neschopné. Jakmile ale dostanou dost vakcín praktičtí lékaři, tak se věc určitě pohne. Naším problémem není neschopnost celé společnosti. Naším problémem je, že tu vlivem okolností, chyb někdejších garnitur i agresivní ruské mediální subverze opanovala scénu mimořádně podřadná mocenská garnitura. Podřadná morálně i intelektuálně. Teď budu osobní. Když jsem měl tu smutnou příležitost poznat v roce 2012 Andreje Babiše, zjistil jsem po dvou minutách, že je to absurdní a zuřivý buran, který má šokující prázdno v hlavě a stejně tak šokující touhu všemu vládnout. Po deseti minutách jsem věděl, že je nebezpečný a zlý. Bylo to ve stejnou dobu, kdy v něm miliardář Jančura nebo profesor Zlatuška objevili naději pro českou politiku. Od půlky roku se malá skupina lidí snažila před Babišem varovat. A Babiš se snažil ze svých kritiků udělat buď blázny nebo zločince. Měl jsem tu čest být v první množině. A tak jsem se o svém šílenství dozvěděl od něj z televizní obrazovky veřejnoprávní televize a pak dvakrát z parlamentní tribuny. Prakticky nikoho nenapadla ta asymetrie, že Babiš může beztrestně dehonestovat své kritiky a oni nemají ani z desetiny srovnatelnou možnost se bránit. Tehdy, v roce 2013 po Babišově převzetí Mafry se několik osamělých jednotlivců snažilo varovat a upozornit na to, že je Babiš morálně zcela nepřijatelnou osobou pro veřejnou funkci. Jaroslav Kmenta, Dan Kaiser, Tomáš Pergler a pár dalších přineslo řadu informací, jejichž publikace by stačila v normální zemi k diskvalifikaci. Ale zdejší touha po mesiášovi byla tak silná, že zatemnila mozek i mnoha lidem se vznešenou pověstí. A jestli to nebyla touha po obrodě národa, tak to byly peníze a funkce. Tehdy nezazněl dostatečně ještě jeden podstatný aspekt Babišovy osobnosti. A totiž intelektuální s kulturní deficit. Měl sám jsem za to, že podstatné je, že má někdo minulost zloděje firem a nikoli tak to, že má mentální nedostatky, které lze vyjádřit neschopností strukturovaného myšlení a ztopořeného sebeprosazování emocionálními prostředky. Dal jsem to najevo aspoň tím, že jsem v roce 2013 přetiskl v časopisu Reflex jeho redakčně neupravenou řeč o personální koncepci obsazování ministerstev. Ta řeč byla směsicí hlouposti a nestoudnosti, v níž vysvětlil, že šéf jeho chemičky se hodí na ministerstvo životního prostředí. Jenže ta řeč nepřišla skoro nikomu divná. A komu ano, ten mlčel. Tyto kuriózní vlastnosti našeho premiéra, kterým jsme se konečně po pár letech už mohli veřejně smát, už ale k smíchu nejsou. Je to ten nejzemitější důvod a příčina naší katastrofy. Jestliže Čechům v tak děsivé míře nevadila morální nezpůsobilost Andreje Babiše pro vedení státu, tak jim nezbývá, než aby na vlastní kůži zakusili jeho naprostou nezpůsobilost duševní. Každý, kdo se v poslední době pokoušel mluvit s českým předsedou vlády, dobře ví, o čem je řeč. Nejhorší na tom je, že celý úkaz jménem Babiš byl jasný od samého počátku. Bylo tu jen až moc velké množství hlupáků, kteří to zjevné monstrum považovali za záchranu státu. A pak tu také bylo hodně darebáků, kteří vycítili příležitost ba tomto úkazu vydělat. Vinu za současné neštěstí naší země nesou voliči Andreje Babiše a také jeho vychytralí pomahači. Je na místě, aby se obě skupiny nad sebou zamyslely. A také se pořádně rozhlédly a viděly, k čemu přispěly.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Andrej Babiš #COVID-19 #koronavirus #vláda #voliči #zodpovědnost

Publikováno: 2.3.2021

České statistiky mrtvých a těžce nemocných jsou již nejhorší v Evropě. Není proto divu, že se v posledních dnech se množí popisy chyb a selhání. I premiér Andrej Babiš přednesl ve sněmovně tak výrazný výčet chyb své vlády, že ho měl logicky zakončit demisí. Místo toho pak požádal občany, aby dali vládě ještě šanci, protože on osobně se snaží zachraňovat lidské životy. Nešlo tudíž o nic jiného než o další PR taktiku k udržení se u moci, třebaže taktiku stále zoufalejší a trapnější. Ve výčtu chyb se samozřejmě vedle chaosu vládní komunikace, absurdity některých nesmyslných opatření a absence jiných opatření logických, či o zanedbání situace v létě, mluví také o selhávání české veřejnosti, která prý nemá dostatečnou disciplínu. Může na tom být i dost pravdy. Češi mají v souhrnu problém, že se potácí ode zdi ke zdi a nedokáží stabilně udržet rozumnou míru. Část společnosti přechází od skoro absolutního strachu, při němž by zavedla i hygienický fašismus, skoro ze dne na den do naprosté nezodpovědnosti a tudíž i k anarchii. Jenže svalování zodpovědnosti na společnost jako celek je hodně plytké a hlavně je to pohodlný únik pro vládu před její zodpovědností. Byla to vláda a její úřady, které nejprve nepochopily nutnost plošného testování, pak to byla vláda, která dala přednost předvolební pohodě ve společnosti a ignorovala na konci srpna varující statistiky. Pak vláda dělala skoro všechno pozdě a často i opačně, než měla. Třeba rozvolnění před Vánocemi. Babišova snaha uplácet voliče se tak postavila proti němu. Nejhorší ze všeho je úroveň českého očkování. Ve Spojených státech se očkuje již rychlostí 1,8–2 miliony osob denně. Jelikož jde o 30,3 krát větší zemi, tak by stejná rychlost u nás odpovídala 60 tisícům očkovaných osob denně. A naše realita je jaká? Jeden den 15 tisíc, druhý 19 tisíc, pak je sobota a neděle a očkuje se jen něco kolem tří tisíc lidí. Vláda není schopná vakcíny sehnat a když je konečně sežene, tak neumí zajistit realizaci očkování. Německo a Francie nám začínají posílat vakcínovou pomoc jako mimořádně postižené zemi. Bohužel také zemi poněkud neschopné. Jakmile ale dostanou dost vakcín praktičtí lékaři, tak se věc určitě pohne. Naším problémem není neschopnost celé společnosti. Naším problémem je, že tu vlivem okolností, chyb někdejších garnitur i agresivní ruské mediální subverze opanovala scénu mimořádně podřadná mocenská garnitura. Podřadná morálně i intelektuálně. Teď budu osobní. Když jsem měl tu smutnou příležitost poznat v roce 2012 Andreje Babiše, zjistil jsem po dvou minutách, že je to absurdní a zuřivý buran, který má šokující prázdno v hlavě a stejně tak šokující touhu všemu vládnout. Po deseti minutách jsem věděl, že je nebezpečný a zlý. Bylo to ve stejnou dobu, kdy v něm miliardář Jančura nebo profesor Zlatuška objevili naději pro českou politiku. Od půlky roku se malá skupina lidí snažila před Babišem varovat. A Babiš se snažil ze svých kritiků udělat buď blázny nebo zločince. Měl jsem tu čest být v první množině. A tak jsem se o svém šílenství dozvěděl od něj z televizní obrazovky veřejnoprávní televize a pak dvakrát z parlamentní tribuny. Prakticky nikoho nenapadla ta asymetrie, že Babiš může beztrestně dehonestovat své kritiky a oni nemají ani z desetiny srovnatelnou možnost se bránit. Tehdy, v roce 2013 po Babišově převzetí Mafry se několik osamělých jednotlivců snažilo varovat a upozornit na to, že je Babiš morálně zcela nepřijatelnou osobou pro veřejnou funkci. Jaroslav Kmenta, Dan Kaiser, Tomáš Pergler a pár dalších přineslo řadu informací, jejichž publikace by stačila v normální zemi k diskvalifikaci. Ale zdejší touha po mesiášovi byla tak silná, že zatemnila mozek i mnoha lidem se vznešenou pověstí. A jestli to nebyla touha po obrodě národa, tak to byly peníze a funkce. Tehdy nezazněl dostatečně ještě jeden podstatný aspekt Babišovy osobnosti. A totiž intelektuální s kulturní deficit. Měl sám jsem za to, že podstatné je, že má někdo minulost zloděje firem a nikoli tak to, že má mentální nedostatky, které lze vyjádřit neschopností strukturovaného myšlení a ztopořeného sebeprosazování emocionálními prostředky. Dal jsem to najevo aspoň tím, že jsem v roce 2013 přetiskl v časopisu Reflex jeho redakčně neupravenou řeč o personální koncepci obsazování ministerstev. Ta řeč byla směsicí hlouposti a nestoudnosti, v níž vysvětlil, že šéf jeho chemičky se hodí na ministerstvo životního prostředí. Jenže ta řeč nepřišla skoro nikomu divná. A komu ano, ten mlčel. Tyto kuriózní vlastnosti našeho premiéra, kterým jsme se konečně po pár letech už mohli veřejně smát, už ale k smíchu nejsou. Je to ten nejzemitější důvod a příčina naší katastrofy. Jestliže Čechům v tak děsivé míře nevadila morální nezpůsobilost Andreje Babiše pro vedení státu, tak jim nezbývá, než aby na vlastní kůži zakusili jeho naprostou nezpůsobilost duševní. Každý, kdo se v poslední době pokoušel mluvit s českým předsedou vlády, dobře ví, o čem je řeč. Nejhorší na tom je, že celý úkaz jménem Babiš byl jasný od samého počátku. Bylo tu jen až moc velké množství hlupáků, kteří to zjevné monstrum považovali za záchranu státu. A pak tu také bylo hodně darebáků, kteří vycítili příležitost ba tomto úkazu vydělat. Vinu za současné neštěstí naší země nesou voliči Andreje Babiše a také jeho vychytralí pomahači. Je na místě, aby se obě skupiny nad sebou zamyslely. A také se pořádně rozhlédly a viděly, k čemu přispěly.