Za podvody do Vltavy. Středověk by měl v kauze toastů Penamu jasno
Publikováno: 24.6.2026
GLOSA / Lidé se odjakživa snažili přijít k nějakým penězům navíc. Někdo poctiou usilovnější prací, někdo krádežemi, nebo nějakým tím podvodem. A i když se proti tomu od středověku konšelé snažili bojovat, vydávat nařízení a pravidla, jejich vymahatelnost bývala mnohdy pochybná. Pokuty příliš nezabíraly, ukázalo se ale záhy, že existuje něco, čeho se nepoctivci bojí víc než finanční ztráty. Totiž veřejného ponížení. V historii nejzákladnější potraviny – chleba – byly tresty za šizení obzvlášť přísné. Už od 13. století na nepoctivé pekaře čekalo uvěznění v koši hanby a předvádění jásajícímu, plivajícímu a kameny házejícímu davu. Takový pekař byl následně opakovaně pomocí zvedacího zařízení ponořován za posměchu přihlížejících do řeky, nebo někde ještě hůře, do hnoje. Pražský železný koš, či spíš klec určená pro trestání nepoctivců, byl umístěn u staroměstské mostní věže od 14. století a v pilném provozu vydržel dalších 400 let. Vykonání takového trestu bylo mimochodem mezi obyvatelstvem často oslavováno jako svého druhu lidová slavnost a bylo důvodem k všeobecnému veselí. Ale nešlo jen o trest. Bylo to veřejné divadlo a demonstrace toho, že ten, kdo podvádí, poškozuje celou obec. I když už dávno nežijeme ve středověku, zas společností hýbe případ pekařského byznysu, podvodů a neoprávněných výhodu spojených s výrobou chleba. Jen místo drobně ošizených bochníků jde o milionové evropské dotace, svěřenecké fondy, holdingové struktury a všudypřítomný střet zájmů. Evropský žalobce v pondělí podal obžalobu v léta se táhnoucí kauze stomilionové dotace pro společnost Pekárna Zelená louka ze skupiny Agrofert. Připomeňme, že tato dotace měla být určena na údajně inovativní technologii výroby,…