Za poslanci přišla výjimečně téměř celá vláda. Začalo jednání o tom, zda padne

#Domácí

Publikováno: 3.6.2021

Osmá hodina ranní nebývá časem, kdy by se na půdě sněmovny pohybovali poslanci. Na to je ještě příliš brzy. Avšak čtvrtek je výjimečný, nastal den D, kdy se vláda Andreje Babiše dozví, zda má, či nemá důvěru většiny poslanců. 

Necelou hodinu před začátkem schůze se začali objevovat lídři koalice Spolu a Pirátů se STAN, protože právě zástupci těchto koalic dali dohromady podpisy nutné k zahájení mimořádné schůze sněmovny. Aby ale dosáhli vyslovení nedůvěry, k tomu budou potřebovat ještě další hlasy. Ráno bylo pouze velmi pravděpodobné, že nedůvěru vysloví vládě také poslanci SPD, zatímco komunisté se o svém postupu radili v neveřejných místech sněmovny. 

"Omlouvám se, ale naši poslanci stále jednají," prohlásila těsně před začátkem jednání sněmovny mluvčí KSČM Helena Grofová ve chvíli, kdy měla začít tisková konference komunistů. Jediný, kdo na ni ale přišel, byla ona sama.

Zástupci koalice Spolu několik minut před začátkem zveřejnili 40 důvodů, proč by vláda podle nich neměla mít důvěru. "Je trochu smutné, že hlasování musela vyvolat opozice, pět opozičních demokratických stran. V dobré demokracii by to probíhalo jinak. O důvěru by požádal sám premiér," prohlásil lídr koalice Spolu a předseda ODS Petr Fiala těsně před začátkem jednání.

Už od brzkého rána bylo také jasné, že vládní lavice budou po velmi dlouhé době opět zaplněné. V posledních měsících je totiž stále větším zvykem, že někteří ministři do sněmovny téměř vůbec nechodí. A dokonce chybí i ve dnech, kdy by měli odpovídat ústně na dotazy poslanců. Aktuálně.cz nedávno upozornilo, že už dlouho se ve sněmovně neukázal například ministr školství Robert Plaga nebo ministr obrany Lubomír Metnar. Slabou docházku má rovněž ministryně spravedlnosti Marie Benešová a ministr zemědělství Miroslav Toman. 

Jak už bývá zvykem, předseda vlády Andrej Babiš sice také nechodí příliš často, ale když už přijde, dostaví se mezi vůbec prvními. Babiš v minulých dnech několikrát odmítl kritiku vlády a opakovaně označil za nesmysl vyslovovat vládě nedůvěru čtyři měsíce před volbami. 

"O vyvolání hlasování o nedůvěře se mluví stále. Nechápu, proč by mělo být vyvoláno, vláda zvládá očkování a pandemii, postupně rozvolňujeme a vracíme se do normálu. Nevím, co tím opozice sleduje, protože zkrátka pokud bude vyslovena nedůvěra, tak to zkomplikuje naši práci a destabilizuje situaci. Nevidím v tom zkrátka žádný smysl," prohlašuje premiér, jehož vláda získala důvěru 12. července 2018. V tehdejším hlasování vládu podpořilo 105 poslanců, 91 bylo proti. Mimochodem, tehdejší hlasování se uskutečnilo hodinu po půlnoci.

I tentokrát lze očekávat dlouhý maraton vystoupení především opozičních poslanců ze zmiňovaných dvou koalic. Dominovat budou patrně zástupci koalice Spolu, která jako první přišla s nápadem na vyslovení nedůvěry. Až následně se přidala koalice Pirátů a STAN, která považovala za lepší variantu usilovat o rozpuštění sněmovny. Protože ale nezískala pro tuto variantu dost příznivců, přidala se ke koalici Spolu.

Bez ohledu na to, jak hlasování dopadne, lze očekávat, že premiér Babiš bude vládnout až do říjnových voleb. To znamená, že nynější vláda by se účastnila ještě dvou řádných schůzí sněmovny, které by měly trvat přibližně čtyři týdny. Dva týdny jsou naplánované na první polovinu července a dva na září. Prezident Miloš Zeman několikrát avizoval, že nechá Babišovu vládu dovládnout. Pokud by sněmovna vyslovila kabinetu nedůvěru, převzal by "otěže" právě prezident, který by mohl oslovit s žádostí o sestavení vlády kohokoliv.

Babiš už jedno vyslovení nedůvěry zažil

V historii České republiky se stalo několikrát, že vládnoucí kabinet skončil své působení ještě před koncem volebního období. Poprvé to potkalo druhou vládu Václava Klause (ODS) v roce 1997. Jejímu pádu předcházel skandál kolem podvodů ve financování ODS. V návaznosti na to se koaliční partneři občanských demokratů, ODA a KDU-ČSL, rozhodli koalici opustit a vláda tak padla. 

Brzký konec mělo také vládnutí kabinetu složeného z ministrů ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, který vedl Vladimír Špidla (ČSSD). Jeho dvouleté vládnutí ukončily volby do Evropského parlamentu v roce 2004, ve kterých ČSSD výrazně prohrála. Špidla kvůli tomu rezignoval na svůj post premiéra i předsedy strany. 

Nejasnosti s financováním předčasně ukončily také následnou vládu Stanislava Grosse (ČSSD) v roce 2005. Gross rezignoval poté, co se v médiích objevily informace o majetkových poměrech jeho rodiny a nebyl například schopen vysvětlit původ peněz, které použil na koupi bytu na pražském Barrandově. Policie majetkové poměry rodiny vyšetřovala, nakonec ale případ odložila. Na Grossovo odstoupení tlačily koaliční strany US-DEU a KDU-ČSL. Po pádu Grossova kabinetu se ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU dohodly na nové vládě v čele s Jiřím Paroubkem (ČSSD).

Konec vlády Mirka Topolánka (ODS) v roce 2009 byl prvním a dosud jediným případem, kdy se opozici povedlo vládu vyslovením nedůvěry sesadit. Koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených skončila poté, co se čtyři poslanci vládních stran přidali při hlasování na stranu opozice. Důvěra vlády byla od začátku jejího působení křehká. Topolánkovy záměry a reformy navíc budily neshody jak v koalici, tak v jednotlivých stranách. 

Opozice v čele s ČSSD se Topolánkův kabinet pokoušela sesadit několikrát, úspěšný byl až pátý pokus. ČSSD tehdy hlasování zdůvodnila postupem premiéra a jeho přítele Marka Dalíka v kauze bývalého poslance ČSSD Petra Wolfa. Dalík se podle médií pokoušel jménem premiéra přesvědčit redaktora ČT, aby stáhl reportáž o policejním vyšetřování Wolfa. Vláda po vyslovení nedůvěry podala demisi a vystřídala ji dočasná vláda Jana Fischera. 

S velkou politickou krizí je spojen také konec premiéra Petra Nečase (ODS) a jeho vlády složené z ODS, TOP 09 a LIDEM (původně Věci veřejné) v roce 2013. Pád Nečasova kabinetu odstartoval policejní zásah na Úřadu vlády a kriminální aféra ředitelky premiérova kabinetu Jany Nagyové, která byla zároveň jeho milenkou (později se vzali). Nečas v návaznosti na tato zjištění rezignoval na post premiéra. Prezident Miloš Zeman poté jmenoval úřednickou vládu vedenou Jiřím Rusnokem. Té se ale nepodařilo získat důvěru sněmovny, a tak poslanci nakonec rozhodli o jejím rozpuštění a nových volbách. 

Problematický byl také osud první vlády Andreje Babiše. Když ANO vyhrálo v roce 2017 volby, sestavil premiér Babiš jednobarevnou vládu složenou z členů ANO a nestraníků. Ta ale nezískala důvěru sněmovny a musela podat demisi. Vládla však až do jmenování nynější (druhé) Babišovy vlády v červnu 2018.

Současná vláda čelila hlasování o nedůvěře dvakrát. Poprvé ho opozice vyvolala v listopadu 2018 kvůli novým informacím v kauze Čapí hnízdo včetně údajného únosu syna premiéra Babiše na Krym. Poslední hlasování proběhlo předloni v červnu kvůli návrhu auditní zprávy Evropské komise ohledně střetu zájmů premiéra. Oběma pokusům vláda Andreje Babiše odolala.