Zachraňte naše děti aneb Když Češi prchají před válkou a odezvou je solidarita
Publikováno: 27.2.2024
GLOSA / Před 32 lety skončila výjimečná záchranná mise, na kterou můžeme být jako Češi právem hrdí. Když naši krajané chtěli zachránit před válečným utrpením své nejzranitelnější, nabídli jsme jim nezištnou pomoc. Bezpečné útočiště nalezlo v tehdejším Československu přibližně 1500 dětí a matek z Chorvatska zmítaného válkou v rozpadající se Jugoslávii. „Pamatuji si to jako by se to stalo včera. Vyběhla jsem z autobusu a skončila v náručí svého bratra. Po čtyřech měsících v Seči u Chrudimi jsme byli zpět doma,“ popisuje Jitka Janotová Doležalová. Zástupy rodin vítaly návrat dětí na náměstí v chorvatském Daruvaru, v hlavním centru české menšiny. Přestože válka nebyla u konce, touha vrátit se zpět převažovala nad obavami o vlastní život. S vědomím, že přímé boje se přesunuly mimo město, byl postupně koncem ledna a začátkem února v roce 1992 organizován návrat dětských uprchlíků. Stali se stejně jako jiní obětí války, kterou si nevybrali. Rozpad Jugoslávie a touha po samostatnosti, podněcované historickými křivdami a vzedmutím nacionalismu, vedly ke krvavému konfliktu mezi Chorvaty a Srby. Přímé boje i bombardování se rychle přibližovaly i k Daruvaru. V té chvíli se začal odehrávat velký příběh solidarity. Zoufalá výzva adresovaná prezidentu Václavu Havlovi a tehdejší vládě pod heslem „Zachraňte naše děti“ nezůstala bez odezvy. Do Československa byly převezeny děti z Daruvarska, a to bez ohledu na jejich původ. Ve spěchu byly vydávány pasy nejen pro české děti, ale i chorvatské, maďarské, slovenské a srbské. Všichni si mysleli, že jedou na krátký výlet. Ten se však zásadně prodloužil. V tuzemsku jim byly zabezpečeny nejen ubytování a strava, ale i podmínky pro řádnou školní výuku včetně pomůcek a učebnic. Lidé…