Začíná finále trilogie o životě zpěvačky Ivety Bartošové. Je to nehezká, ale silná podívaná
Publikováno: 10.5.2024
RECENZE / V pátek večer začne končit rozsáhlý a zhusta promovaný projekt TV Nova a její placené platformy Voyo o životě zpěvačky Ivety Bartošové. Volba na dívku z Frenštátu kdysi nepadla náhodou. Její mediálně sledovaný, tragický osud se jevil jako ideální látka, schopná zlomit nechuť průměrného českého diváka platit za televizní obsah. Nic ve zlém, prostě vydělávat druhým je zřejmě Ivetin životní i posmrtný úděl. Není náhodou, že u příležitosti desetiletého výročí zpěvaččina tragického konce nasadila TV Nova třídílný dokument, který kromě toho, že byl skutečně zevrubný, posloužil k tomu, aby se diváci nedočkavě vrhli na poslední část trojdílné dramatizace jejího osudu. Na tu nejsmutnější. Opět se sešla skupina tvůrců, která celý ten problém tak trochu panoptikálního světa českého showbusinessu vzala vážně. Režisér a scenárista Michal Samir společně s kreativním producentem Novy Matějem Podzimkem byli od začátku výkonnými a efektivními motory projektu. Proč? Protože se poctivě pokoušejí sdělit něco, co přesahuje nešťastné aktéry příběhu a tendenční popěvky dívky, vnášející do životů jejích příznivců instantní pohádkovost. Na začátku třetí série se ocitáme v létě roku 2012, třináct let po Ivetině rozchodu s Ladislavem Štaidlem. Rýpalové a příznivci doslovných životopisů budou postrádat řadu událostí – sérii fiasek s muzikály, do nichž byla zpěvačka obsazena, ale „nedala“ je, psychiatrickou léčbu či bizarní, krátkodechý vztah s Jiří Pomejem. Mně osobně to nevadí. Už z předchozích částí trilogie bylo jasné, že filmaři nechtěli zfilmovat wikipedii. Zvolili si náročnější úkol. Vstoupit do hlavy svým hrdinům, zejména pak v logice věci zdramatizovat děsivě neměnnou každodennost ženy, jíž byla přidělena určitá role a…