Zadupat zraněného kluka v sobě. Co stojí za vznikem divadelního představení o Miloši Formanovi
Publikováno: 20.6.2024
V posledních letech se lidé na Letní scénu na pražské Kampě naučili chodit na schůzky s velkými postavami české kultury. Meda (Mládková), Werich, Marta (Kubišová). Pod vzdušnými a nápaditými životopisnými inscenacemi bývá podepsaná režisérka Adéla Laštovková Stodolová. Pro letošní léto si společně se svou producentkou a scenáristkou Danielou Sodomovou vybrala neméně zvučné jméno: Miloš Forman. Premiéry proběhly 18. a 19. června. V novém čísle měsíčníku FORUM 24+ přinášíme rozhovor Milana Tesaře s režisérkou. O čem spolu hovořili? O tom, proč po Medě Mládkové, Janu Werichovi a Martě Kubišové zrovna Miloš Forman? "Po pravdě, u Formana jsem měla asi největší strach. Hlavně proto, že je to člověk, kterého si ještě hodně lidí pamatuje. Měla jsem samozřejmě obavy, když v hledišti seděla Marta Kubišová a dívala se na sebe samu, ale tihleti vykladači něčího kultu… znáte to. Opravdu nevím, co je horší. Navíc je to muž. Na emocionalitu Medy anebo Marty jsem se napojila poměrně snadno. Marta Kubišová mi po představení řekla: Tam bylo úplně všechno, byla jsem ochotna s tím jít. Jenomže u Formana byla citovost v mých očích hodně potlačená. Musela jsem si sáhnout do vlastních bolestí, do poměrně nedávné smrti otce mých dětí a hledat důvody pro jeho vnitřní samotu, která šla ruku v ruce s jeho nekompromisní tvorbou. Radši ochrnul, než by vzal látku, jež ho nenaplňovala. Další věc je jeho vztah k ženám. Měl jich – stručně řečeno – hodně a vždycky se k nim nechoval asi úplně, řekněme, empaticky. Z dnešního pohledu je to drsné, mně to nesedí, ale ta doba byla jiná, ženy měly prostě jinou roli, byly s dětmi, muž fungoval jako živitel. Bylo výzvou pochopit ho ženským pohledem. Říkala jsem si: byl…