Zájem o členství v politických stranách je tristní. Musí přijít změna
Publikováno: 18.5.2025
KOMENTÁŘ / Když uvádím sérii přednášek o vývoji českého stranického systému po roce 1989 pro bakalářské studenty politologie, cituji na začátku článek 5 Ústavy České republiky: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Pro následující příspěvek, zabývající se politickým stranictvím, je důležitý především začátek onoho článku – tedy že celý český politický systém je založen na politických stranách. Často si to ani neuvědomujeme, ale složení dolní komory českého parlamentu, přinejmenším částečně složení horní parlamentní komory, obsazení vlády, nejrůznějších celostátních kontrolních institucí, složení krajských zastupitelstev a rad apod. – to vše vychází z činnosti a fungování našich politických stran. Někdy máme tendenci na politické strany pohlížet jako na černé skříňky – je nám jedno, co se děje uvnitř, zajímá nás výstup. Zdá se ale, že pro tuto blahosklonnost už není místo – že vnitřní fungování stran, resp. jejich nefungování dramaticky ovlivňuje kvalitu výstupů, a tedy kvalitu celého politického systému. A to záměrně nechávám bokem strany či tzv. hnutí, která fakticky politickými strukturami nejsou, neboť jde o vehikly sloužící jejich zakladatelům/majitelům pro prosazování osobních zájmů. Tento text se zaměřuje na strany, které jimi skutečně chtějí být. Početnost českých politických stran po druhé světové válce Problém spočívá v tom, že se naše politické strany stále chovají, jako by byly statisícovými strukturami, stejně jako kdysi po druhé světové válce. Tedy strukturami, které prostupují celou společnost a skutečně tvoří dokonalé zrcadlo její konkrétní části (vždyť anglický termín „party“ lépe vystihuje skutečnost, že tato politická struktura je jednou z částí…