Zájezd na Zeměživitelku čili Buduj vlast, posílíš mír
Publikováno: 13.5.2023
POVÍDKA / Na dlouhé cesty si bereme knihy, mobily, kamarády, hlavně abychom nebyli chvilku sami se sebou. Protože být sami na své myšlenky je jen pro odolné jedince. Nebo pro ty, kteří myšlenky umějí krotit. „Tak si všichni prohlédneme svoje sousedy, na každé zastávce se budeme kontrolovat, že jsme nikoho nezapomněli!“ Veselý hlas družstevnice prořízl hluk v autobuse. Nikdo neodmlouvá, dospělí chlapi přestali hučet, motor erťáku čili Škody RTO Lux řve dál, ale na odlišné frekvenci. Taky nám mohli dát už ten lepší, JZD nově pořídilo zájezdní Karosu, ale prý jsou chlapi zvyklí na koženková sedadla a nebojí se to umazat. No naštěstí tentokrát nejedeme s přívěsem, to bych si připadala jak z cirkusu. Zájezd na Zeměživitelku. Ikonické spojení, které děcka na hřišti vyslovují s posvátnou úctou, vrchol sezony, vyjede se ven, kombajny, technika, zvířata a párky v rohlíku. Nejsme rodina družstevníků, dosud jsem nebyla zasvěcena. Tatínek nás brával na strojírenské veletrhy, ale jezdit se dívat na obzvlášť velké krávy a pásové dopravníky? Jenže velký brácha přišel s novinkou, že v den zájezdu tam bude hrát Olympic. Aby přesvědčil rodiče, že může jet, nahlásil mě a sebe, prý abych poznala konečně Budějovice. Dvanáctiletá holka neviděla důvod, proč by v roce 1987, kdy se všude pouští moderní hudba, někdo poslouchal stařečky, co hrají už dvacet let, ale byla to sobota, strávit den na zájezdu místo domácího úklidu a sklizně na zahradě neznělo tak špatně. Z domu ráno vyšla drobná holka v bílém copánkovém svetru, kostkované košili a manšestrákách, vše šité a pletené po nocích od maminky. Načesaná ofinka, nad každým uchem…