Zakouřené lokály a taneční čaje na Vysočině. Bílé světlo a máničky v Humpolci
Publikováno: 24.10.2026
Příběhy psané bigbítem, alkoholovými delirii, opiáty i vnitřními rozepřemi. Máničky hledaly svobodu uvnitř sebe, na dně láhve, v doupěti nebo v pavilonech psychiatrické léčebny. Jejich svět zachycuje kronika kapely Bílé světlo z Humpolce. Tohle všechno ukazuje kronika kapely Bílé světlo, která vznikala v Humpolci. Od sedmdesátých let do ní její člen Jiří „Picek“ Fryc zapisoval nejen koncerty, ale také lidi, vztahy, hádky, alkoholová opojení i život za hranou toho, co socialistická společnost považovala za přijatelné. Kronika je vedle záznamu hudební historie také svědectvím o světě, který si svou svobodu hledal po svém. Plastici ve Zruči nad Sázavou a vznik Bílého světla Kronikář Jiří Fryc, zvaný Picek, se narodil 11. prosince 1953 v Havlíčkově Brodě. Studoval zde střední zemědělskou technickou školu, ale kvůli špatným známkám byl přeložen do Humpolce. Právě tam se v roce 1971 připojil ke kapele Syntax. Kapela zkoušela v místní svazácké klubovně a vystupovala na takzvaných tanečních čajích v okolních vesnicích. Hrála převzaté skladby od The Doors, The Velvet Underground nebo The Plastic People of the Universe. Syntax se chystala na své první vystoupení na třetím ročníku „Indiánského léta ve Skále“, které se tehdy konalo. Tancovačky ve Skále měly věhlasné jméno. Každou prázdninovou sobotu praskal sál ve švech a vystupovali zde i Plastici, kteří od předchozího roku měli v okrese zakázáno hrát. Jenže premiéra Syntaxu se tentokrát kryla s koncertem Plastiků ve Zruči nad Sázavou. Členové kapely si mejdan nechtěli nechat ujít, a tak vypravili autobus s posádkou do Posázaví. „Už odpoledne byl kulturní dům Sázavan obležen lidmi pochybného vzezření. Pochopitelně, že vlasy na zadek a rozervaný džíny vyvolávaly zájem policie…“ zapsal později Jiří…