Západní pomoc Ukrajině je příliš různorodá a předem signalizovaná. Inspiraci hledejme ve Finsku
Publikováno: 16.6.2024
KOMENTÁŘ / Po půlročním výpadku americké vojenské pomoci Ukrajině se znova rozbíhá mezinárodní úsilí o posílení Kyjeva. Ale přestože padla některá předchozí omezení, jiné potíže trvají. Začnu zdánlivou drobností. Teoreticky jsou západní zbraně a munice na mezinárodní úrovni dalekosáhle normalizovány, což mělo zajistit vzájemnou slučitelnost a zaměnitelnost. V praxi však například ukrajinští dělostřelci zjistili, že různé západní granáty stejné ráže 155 mm „sedí“ v hlavni děla více či méně přesně, což se pak projevuje také na možnostech vedení paleb. Vzájemné rozdíly mezi výrobci nevedou přímo k tomu, že by určitá děla vůbec nesvedla používat typ munice pocházející od „nekompatibilního“ výrobce – může se však například stát, že k palbám na hranici maximálního dostřelu se příliš „volné“ granáty zkrátka již nehodí. K uvedenému je třeba připočítat ještě různé tvary a balistické vlastnosti granátů různých typů z různých dob od různých výrobců, s čímž se zase musí vyrovnat elektronika počítající palebné prvky. Jen tříštivotrhavé granáty amerického vzoru ráže 155 mm existují ve třech základních typech (M107, M795, M1128), k tomu pak přistupují další modely britské, francouzské, německé, finské, slovenské, turecké, jihokorejské, nebo dokonce indické munice v ukrajinských službách. Ve finále jsou samozřejmě ukrajinští dělostřelci rádi, že vůbec mají čím střílet, nicméně problémy vyplývající z nadměrně pestrého původu munice není vhodné podceňovat. Ještě na úplně jinou úroveň se však dostáváme, když přejdeme k bojové technice. U jednotek se vyskytuje nejméně šest různých typů tažených děl západního původu a k tomu pět samohybných. Kromě toho ukrajinské ozbrojené síly používaly nejméně deset typů hlavňových dělostřeleckých…