Zbavit politiky mediální moci je nutné. Včera bylo pozdě

Publikováno: 22.6.2023

Sněmovna v pátek schválila úpravy zákona o střetu zájmů. Podle nich média nebudou moci politici převádět na ­osobu blízkou nebo do svěřenského fondu a za porušení povinností budou hrozit vyšší pokuty. Babišův byznys-politický útvar ANO je tím velmi znepokojen. Přitom jsme takový zákon měli mít už dávno. Proč je úprava potřeba, pochopí každý ­člověk s aspoň trochou dobré vůle. Když politici vlastní média, disponují ohromnou mocí utvářet veřejné mínění a ovlivňovat voliče. Mohou stanovovat agendu a kontrolovat, jaké informace se šíří veřejností. Česky řečeno, určí si, co bude tématem, které zahltí veřejný prostor a na důležité věci už se jaksi nedostane. Některé věci se z debaty vyřadí tím, že se o nich prostě nereferuje. Pokud něco získává informace a názory jen z jedněch novin a pak od souseda, který čte ty samé noviny, vytvoří si snadno vlastní obraz světa vzdálený realitě. Protože postoje si lidé neutvářejí jen informacemi, ale také citově, možná především citově, je důležité pravidelně předkládat dojemné výlevy Moniky Babišové, jak peče vánoční cukroví, a pana Andreje, jak si hraje se psem. Vlastnictví médií politiky může vést i ke střetu zájmů. Kdo má noviny, časopisy a rozhlasovou stanici, může prosazovat vlastní obchodní zájmy nebo potlačovat negativní zprávy o sobě a svých spojencích. Pokud někde nepanuje diktatura, mohou lidé pochopitelně hledat i v jiných zdrojích, ale vtip je v tom, že to většina lidí dělat nebude. Případ Silvia Berlusconiho v Itálii byl dlouho nejznámějším příkladem tohoto spojení politické a mediální moci. Od Babiše se tento případ ovšem liší v tom, že Berlusconi, bývalý předseda italské vlády, vlastnil rozsáhlé mediální impérium předtím, než se pustil do politiky. Jeho „informační…
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace