Ze sociální demokracie se stává sekta. Je to vidět i na tom, jaký typ lidí dnes přitahuje

<img width="640" height="404" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/05/Hamacek-Malacova.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/05/Hamacek-Malacova.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/05/Hamacek-Malacova-300x189.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" />Existuje jedno nebezpečí, se kterým musí počítat každé politické uskupení. Zvlášt, když na tom není zrovna dobře a má tendenci se uzavírat do sebe a spoléhat na osvědčené kádry loajální aktuálnímu stranickému vedení. Ostatní spolustraníky pak dusí a snaží se je vyštvat pryč z partaje. Česká strana sociálně demokratická tomu všemu po svém dubnovém on-line sjezdu čelí v míře nebývalé a výsledek je jasný: stále více připomíná do sebe uzavřenou sektu, jejíž vyznavači se seskupili kolem předsedy Jana Hamáčka a místopředsedkyně Jany Maláčové a doufají, že když se kolem nich semknou, co nejpevněji, tak vše dobře dopadne. Opak je ale pravdou. Čím se vyznačují sekty a jak vypadá klasické sektářské myšlení? Většinou jde hlavně o to narýsovat pevnou hranici mezi jejími členy a vyznavači dané nauky a okolním světem, který je často líčen jako zkažený a nepřátelský. A kdo přichází s jeho spásou a záchranou? No, samozřejmě, ona sekta a její členové. Čím více je nějaké společenství do sebe uzavřené a brání se vnějším vlivům, čím více bere vážně nějaké své učení, které pojímá dogmaticky a nepřipouští vůči němu žádné námitky a čím více vzhlíží ke svým vedoucím představitelům a odmítá jejich veškerou kritiku, tím je větší riziko sektářství. To, co se dnes děje v sociální demokracii, tomu z velké části odpovídá. Výsledek dubnového stranického sjezdu, ale hlavně atmosféra, která po něm v partaji zavládla, vyústila v to, že řada členů ze strany odešla a mnozí další odcházejí (tento týden vyšlo najevo, že ČSSD <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/v-cssd-to-vre-vlivny-exposlanec-zaklada-vlastni-hnuti-156211?fbclid=IwAR3lDeS8saXP6iMCjMSnhDSO5E7dyHi68TBHJLmTzD6YcZrv_l3R4IReiPg#dop_ab_variant=569210&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=7RbZN7eE5Ic-202105272037&dop_id=156211&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz">opouští</a> 26 sociálních demokratů ve středočeské organizaci Zdice, kteří zakládají hnutí Jistota a budoucnost pro Zdice). Na sjezdu bylo zvolené jednobarevné vedení plně loajální šéfovi strany Janu Hamáčkovi. Jeho protivníci a kritikové jsou odvoláváni a vytlačováni z různých funkcí. Komu se to nelíbí a nesouhlasí s celkovým směřováním partaje, ten buď mlčí a je více nebo méně loajální, případně vyčkává, co bude po volbách, nebo ze strany odchází. Odpadlíci od sekty Fenomén odpadlíků je ostatně pro sekty typický. Charakteristické je i to, že příslušníky sekty bývají napadáni, odsuzováni a vykreslováni v těch nejtemnějších barvách a odstínech. Ostatní členové sociálně-demokratické strany, kteří zůstávají, se pak o to více spoléhají a upínají na předsedu Hamáčka a místopředsedkyni Maláčovou jako na v současné době nejvýraznější představitelku sociální demokracie. To všechno je navíc zvýrazněno ještě tím, koho naopak Hamáčkova a Maláčové ČSSD má schopnost k sobě přitáhnout zvenčí. Pro ministryni práce a sociálních věcí začal před časem pracovat bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický a vypadá to, že s velkou pravděpodobností bude za sociální demokraty v říjnu kandidovat i do poslanecké sněmovny. Stropnický přitom některé výše zmíněné rysy reprezentuje a <a href="https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Matej-Stropnicky-pro-PL-Vrbetice-Blbost-Prdi-se-nahlas-kdyz-jde-o-Rusko-Mam-nabidku-od-CSSD-Petricek-loutka-mafiana-Pocheho-665266?fbclid=IwAR2AVc7u8fhftlOj-FQsb4OKGGnY4N9PET_Scw80fbPJCL8EBAUEmLpMIpc">předvádí</a> takřka dokonale. V rozhovoru pro Parlamentní listy například uvádí: „Piráti nejsou levice, ale liberálové. Jsou to děti odeesáků, jupíci. Dobře vydělávaj, všemu rozuměj, z dálky se jim líbískuje ochrana klimatu, ale nesmí jim to omezovat jejich vlastní spotřebu a kámoše z byznysu. To vidím na trapné pražské koalici: Všichni zachraňují jeden prosychající javor na nábřeží a v jeho stínu odmávávaj stovky hektarů pro novou developerskou zástavbu na další investiční byty. Když argentinský steak, tak z biofarmy. Bullshit. Skutečná levice teď po odstranění liberálního křídla doufám bude znovu v sociální demokracii. Nabídli mi za ně kandidovat. Přemejšlím, jestli to není sebevražda.“ Na jiném místě někdejší náměstek pražské primátorky Adriany Krnáčové odpovídá na otázku, čím ČSSD ztratila přízeň části voličů: „Těch příčin je myslím víc a nabaluje se jedna na druhou už léta. Levice se po celém světě zapletla s liberalismem. Začala se kamarádit s velkým byznysem a zapomněla, že původně hájila přece lidi proti korporátu a ne naopak. Často se také víc věnuje vymýšlení nových pohlaví než řešení vykořisťování lidí v práci.“ Nepřítel číslo jedna Stropnický rovněž radí, co má levice dělat, aby jí lidé znovu uvěřili: „Musí spojenectví s liberály utnout. S nimi nejde prosadit vyšší daně pro nejbohatší lidi, zdanění velkých majetků, zastavit odtoky zisků do zahraničí, zrušit daňové ráje. Liberálové to všechno považují za regulace, a to je pro ně sprosté slovo. Pokud chce levice ale prosadit vyšší důchody, menší daňovou zátěž pro živnostníky a kvalitní a dostupné veřejné služby, jako je zdravotnictví nebo školství, musí na to někde vzít.“ To bychom měli sektářské myšlení v kostce. Svět je zkažený a v rozvratu, protože je ve vleku liberálů. Liberalismus nakazil a poškodil i levici. Naštěstí se z toho ale ČSSD pod vedením Jana Hamáčka a Jany Maláčkové vzpamatovala a liberály odstranila. Teď už sociální demokracii čeká jen světlá budoucnost, protože je z ideologického hlediska ryzí a zcela čistá. Když to tak shrneme a trochu parafrázujeme. Matěj Stropnický skutečně spatřuje zhoubu, která ohrožuje levici, v liberálech a liberalismu (s bývalým velvyslancem ve Francii a někdejším Zaorálkovým náměstkem na ministerstu zahraničních věcí Petrem Drulákem nedávno vydal knihu s názvem Levice bez liberalismu). Naději naopak Stropnický vidí v tom, že se levice od těchto nešvarů očistí. Jinak řečeno, je to sázka na jednu ortodoxní linii a její dogmatické prosazování, které nepřipouští odchylky či jiné ideové proudy a názory. To se samozřejmě se sektářským uvažováním hodně kryje a prolíná. Výsledný obrázek je nakonec smutný, protože, jestli někomu přetvoření sociální demokracie v sektu (řečeno s lehkou nadsázkou) a zmíněné sektářské uvažování uškodí, je to právě a jenom sociálně-demokratická strana. Z uzavřenosti a dogmatičnosti prostě nic dobrého vzejít nemůže. Čím více se ČSSD do sebe uzavře, tím méně voličů ve skutečnosti v říjnových volbách osloví.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #ČSSD #Jan Hamáček #Jana Maláčová #levice #liberalismus #parlamentní volby

Publikováno: 29.5.2021

Existuje jedno nebezpečí, se kterým musí počítat každé politické uskupení. Zvlášt, když na tom není zrovna dobře a má tendenci se uzavírat do sebe a spoléhat na osvědčené kádry loajální aktuálnímu stranickému vedení. Ostatní spolustraníky pak dusí a snaží se je vyštvat pryč z partaje. Česká strana sociálně demokratická tomu všemu po svém dubnovém on-line sjezdu čelí v míře nebývalé a výsledek je jasný: stále více připomíná do sebe uzavřenou sektu, jejíž vyznavači se seskupili kolem předsedy Jana Hamáčka a místopředsedkyně Jany Maláčové a doufají, že když se kolem nich semknou, co nejpevněji, tak vše dobře dopadne. Opak je ale pravdou.

Čím se vyznačují sekty a jak vypadá klasické sektářské myšlení? Většinou jde hlavně o to narýsovat pevnou hranici mezi jejími členy a vyznavači dané nauky a okolním světem, který je často líčen jako zkažený a nepřátelský. A kdo přichází s jeho spásou a záchranou? No, samozřejmě, ona sekta a její členové.

Čím více je nějaké společenství do sebe uzavřené a brání se vnějším vlivům, čím více bere vážně nějaké své učení, které pojímá dogmaticky a nepřipouští vůči němu žádné námitky a čím více vzhlíží ke svým vedoucím představitelům a odmítá jejich veškerou kritiku, tím je větší riziko sektářství.

To, co se dnes děje v sociální demokracii, tomu z velké části odpovídá. Výsledek dubnového stranického sjezdu, ale hlavně atmosféra, která po něm v partaji zavládla, vyústila v to, že řada členů ze strany odešla a mnozí další odcházejí (tento týden vyšlo najevo, že ČSSD opouští 26 sociálních demokratů ve středočeské organizaci Zdice, kteří zakládají hnutí Jistota a budoucnost pro Zdice).

Na sjezdu bylo zvolené jednobarevné vedení plně loajální šéfovi strany Janu Hamáčkovi. Jeho protivníci a kritikové jsou odvoláváni a vytlačováni z různých funkcí. Komu se to nelíbí a nesouhlasí s celkovým směřováním partaje, ten buď mlčí a je více nebo méně loajální, případně vyčkává, co bude po volbách, nebo ze strany odchází.

Odpadlíci od sekty

Fenomén odpadlíků je ostatně pro sekty typický. Charakteristické je i to, že příslušníky sekty bývají napadáni, odsuzováni a vykreslováni v těch nejtemnějších barvách a odstínech. Ostatní členové sociálně-demokratické strany, kteří zůstávají, se pak o to více spoléhají a upínají na předsedu Hamáčka a místopředsedkyni Maláčovou jako na v současné době nejvýraznější představitelku sociální demokracie.

To všechno je navíc zvýrazněno ještě tím, koho naopak Hamáčkova a Maláčové ČSSD má schopnost k sobě přitáhnout zvenčí. Pro ministryni práce a sociálních věcí začal před časem pracovat bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický a vypadá to, že s velkou pravděpodobností bude za sociální demokraty v říjnu kandidovat i do poslanecké sněmovny.

Stropnický přitom některé výše zmíněné rysy reprezentuje a předvádí takřka dokonale. V rozhovoru pro Parlamentní listy například uvádí: „Piráti nejsou levice, ale liberálové. Jsou to děti odeesáků, jupíci. Dobře vydělávaj, všemu rozuměj, z dálky se jim líbískuje ochrana klimatu, ale nesmí jim to omezovat jejich vlastní spotřebu a kámoše z byznysu. To vidím na trapné pražské koalici: Všichni zachraňují jeden prosychající javor na nábřeží a v jeho stínu odmávávaj stovky hektarů pro novou developerskou zástavbu na další investiční byty. Když argentinský steak, tak z biofarmy. Bullshit. Skutečná levice teď po odstranění liberálního křídla doufám bude znovu v sociální demokracii. Nabídli mi za ně kandidovat. Přemejšlím, jestli to není sebevražda.“

Na jiném místě někdejší náměstek pražské primátorky Adriany Krnáčové odpovídá na otázku, čím ČSSD ztratila přízeň části voličů: „Těch příčin je myslím víc a nabaluje se jedna na druhou už léta. Levice se po celém světě zapletla s liberalismem. Začala se kamarádit s velkým byznysem a zapomněla, že původně hájila přece lidi proti korporátu a ne naopak. Často se také víc věnuje vymýšlení nových pohlaví než řešení vykořisťování lidí v práci.“

Nepřítel číslo jedna

Stropnický rovněž radí, co má levice dělat, aby jí lidé znovu uvěřili: „Musí spojenectví s liberály utnout. S nimi nejde prosadit vyšší daně pro nejbohatší lidi, zdanění velkých majetků, zastavit odtoky zisků do zahraničí, zrušit daňové ráje. Liberálové to všechno považují za regulace, a to je pro ně sprosté slovo. Pokud chce levice ale prosadit vyšší důchody, menší daňovou zátěž pro živnostníky a kvalitní a dostupné veřejné služby, jako je zdravotnictví nebo školství, musí na to někde vzít.“

To bychom měli sektářské myšlení v kostce. Svět je zkažený a v rozvratu, protože je ve vleku liberálů. Liberalismus nakazil a poškodil i levici. Naštěstí se z toho ale ČSSD pod vedením Jana Hamáčka a Jany Maláčkové vzpamatovala a liberály odstranila. Teď už sociální demokracii čeká jen světlá budoucnost, protože je z ideologického hlediska ryzí a zcela čistá. Když to tak shrneme a trochu parafrázujeme.

Matěj Stropnický skutečně spatřuje zhoubu, která ohrožuje levici, v liberálech a liberalismu (s bývalým velvyslancem ve Francii a někdejším Zaorálkovým náměstkem na ministerstu zahraničních věcí Petrem Drulákem nedávno vydal knihu s názvem Levice bez liberalismu). Naději naopak Stropnický vidí v tom, že se levice od těchto nešvarů očistí. Jinak řečeno, je to sázka na jednu ortodoxní linii a její dogmatické prosazování, které nepřipouští odchylky či jiné ideové proudy a názory. To se samozřejmě se sektářským uvažováním hodně kryje a prolíná.

Výsledný obrázek je nakonec smutný, protože, jestli někomu přetvoření sociální demokracie v sektu (řečeno s lehkou nadsázkou) a zmíněné sektářské uvažování uškodí, je to právě a jenom sociálně-demokratická strana. Z uzavřenosti a dogmatičnosti prostě nic dobrého vzejít nemůže. Čím více se ČSSD do sebe uzavře, tím méně voličů ve skutečnosti v říjnových volbách osloví.