Žebráci všech zemí, spojte se. Odbory byste náhodou nechtěli?
Publikováno: 14.11.2024
GLOSA / Úspěšnou kariéru, kterou Roxana před deseti zahájila na druhém konci Evropy, jí teď chce zaříznout zlý švédský stát. Přitom by ve svém oboru mohla z fleku kandidovat na hrdinku kapitalistické práce: „Nikoho neobtěžuju a nikdo si na mě nestěžuje,“ zopakovala několikrát reportérce deníku Dagens Nyheter, která o ní a jejích kolegyních napsala článek. Tři žebračky z Rumunska si na živobytí vydělávají v ulicích Göteborgu, jenže Švédsko hodlá jejich živnost na celém svém území zakázat. Článek, který vypadá jako hra Járy Cimrmana kombinovaná s novinovými texty českých levičáků, má zřejmě způsobit, že po jeho dočtení nezůstane jediné oko suché. A věřím, že v řadě případů to tak skutečně je, zvlášť když si Cristina povzdechne, že výdělky už nejsou takové jako dřív, protože ti, kteří dávali každé tři dny, teď dávají jenom jednou za čtrnáct dní. „Víme, že i ve Švédsku se zdražilo, že se zvýšily náklady a že je to obtížnější,“ vyjadřuje pochopení Cristina. Dvaapadesátiletá Izabela zaloví o půl třetí odpoledne v kapse a vytáhne asi dvacet korun, které od rána nashromáždila. „Ale když je dobrý den, může člověk dostat 200 až 300 švédských korun (440 až 660 Kč),“ komentuje to třiačtyřicetiletá Roxana. Peníze prý posílá do Rumunska svým třem synům, kteří jsou na její pomoci závislí. Svědectví o těžkém životě „Ženy podávají svědectví o těžkém životě. Sedí venku, před supermarkety, v dešti, sněhu a zimě. Bolí je tělo,“ napsala redaktorka. Roxana se dušuje, že kdyby měla jinou možnost, žebrat nebude. „Jsme tady, protože to…