Zeman má světlé chvilky, Ovčáček se modlí a Mynář rozhoduje. A tragické hradní tajemství je prozrazeno

<p><img width="640" height="426" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/03/Mynář-a-Nejedlý.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/03/Mynář-a-Nejedlý.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2018/03/Mynář-a-Nejedlý-300x200.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" /></p><strong>Jsme průměrem pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Tak zní slavný příměr pro lidi v osobních i pracovních vztazích. Kdybychom to měli vztáhnout na nejvyššího ústavního činitele a jeho nejbližší okolí, které se v posledních dnech dokonale odkopalo před očima veřejnosti, žijeme v absurdních časech. Dámy a pánové, probudili jsme se konečně v jejich tajemném světě, kde důstojnost instituce prezidenta, profesionalita hradního společenstva a služba lidu v demokratickém státě se staly absolutně podřízenými jednoho nesmírného ega v parodii na malou monarchii na pražských Hradčanech.</strong> Žijeme v zemi, kde si 2,8 milionu lidí zvolilo prezidenta v přímé volbě a nic jim není po tom, co s ním vůbec je a jak může nadále zvládat svůj úřad. Žijeme v zemi, kde mluvčí nemluví a žádá od poddaných modlitby, trestně stíhaný šéf kanceláře taky nemluví, ale rád by tak trochu rozhodoval a kde jsme už vlastně rádi, že už vůbec nic nevíme o aktivitách šedé hradní eminence, proruského lobbisty a poradce Martina Nejedlého. Nakonec promluvila jenom paní prezidentová za zády s dcerou Kateřinou a ty dvě zbytečné minuty v televizním vysílaní jenom potvrdily, proč od roku 2013, kdy se Miloš Zeman poprvé stal prezidentem, nebyla téměř vůbec ke spatření a slyšení. Nic ve zlém, ale tohle není v první řadě vizitka (ne)mluvčího Ovčáčka, (ne)kancléře Mynáře, nebo (ne)poradce Nejedlého. Tahle tragikomická trojka už dávno pochopila, jakou hru má pro prezidenta hrát, a díky tomu obsadila role, do kterých osobnostně a profesionálně nedorostla ani za celých osm let. (Ne)lidový prezident Není žádným tajemstvím, že se Zeman dostal na Hrad, protože dokázal vycítit a artikulovat nálady v těch nejspodnějších a nejtemnějších hlubinách české společnosti, kterou definitivně ovládl strašením sudetoněmeckého revizionizmu v roce 2013 a pak hrozbou přívalu neexistujících migrantů v roce 2018. A jak ukázaly parlamentní volby, Andrej Babiš si tuhle mobilizaci nastudoval dokonale. Zemana sice lid zvolil, ale on se lidovým prezidentem nikdy nestal. Masou vždy opovrhoval, i když uměl včas identifikovat její nálady a podle potřeby nabídnout spálenou zemi, protikorupční šaškárny nebo ochranu národa před ilegálními migranty. A tak si Češi dvakrát zvolili na Hrad muže, kterému byly ústavní pravomoci příliš úzké a naopak mu nic nebylo vzdálenějšího než lidovost. Moje JÁ a dolních deset miliónů Všichni víme, jak bojoval za zájmy ruské a čínské podnikatelské lobby v obchodních a politických otázkách, jak ho štvaly výroční zprávy tajné služby BIS o aktivitách ruské rozvědky na našem území, jak se pustil na vlastní pěst do vyšetřování kauzy Vrbětice, jak mu vadil Sobotka a další „nesprávní“ politici, nemáme však doloženo, jak konkrétně a v čem se zasadil o řešení problémů dolních deseti milionů Čechů. Na své voliče kašlal a ozval se jen tehdy, když byly ohroženy a zpochybněny jeho vlastní mocenské zájmy, případně zájmy jeho nejbližších spolupracovníků, kteří se mu starali o praktický servis, o organizaci a financování kampaní, případně o své vlastní kšefty. Zeman to taktně a takticky přehlížel, protože to v jeho očích vykoupili bezbřehou loajalitou. Mlčí a modlí se v monarchii Hrad se tak postupně odstřihl od vnějšího světa a až hospitalizace starého a nemocného Zemana naplno prokázala zoufalou nekompetenci a neprofesionalitu izolovaného „královského“ dvora. Mlčí a modlí se totiž jenom v absolutistické monarchii, ne v zemi, kde je část příčetných lidí stále přesvědčena, že žije v parlamentní demokracii. Hradní partička je jenom tragickou vizitkou svého šéfa. Ne, pane Ovčáčku, ne toho nejvyššího, ale toho, co leží v nemocnici, protože má vzhledem ke svému vysokému věku a ne úplně dokonalé životosprávě poměrně vážné zdravotní potíže. A volba tohoto hradního pána je zase vizitkou 2,8 milionu lidí, kteří uvěřili, že bůček, nesmírné ego a strach z migrantů jsou tou nejlepší kvalifikací pro důstojný výkon prezidentské funkce. Ne, nejsou, je to strašně málo. Nevadí, budeme mít další šanci. Nejlepší příležitostí na reparát bude test jistým Babišem v dalších prezidentských volbách.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Jiří Ovčáček #Miloš Zeman #nemoc prezidenta #Vratislav Mynář

Publikováno: 18.10.2021

Jsme průměrem pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Tak zní slavný příměr pro lidi v osobních i pracovních vztazích. Kdybychom to měli vztáhnout na nejvyššího ústavního činitele a jeho nejbližší okolí, které se v posledních dnech dokonale odkopalo před očima veřejnosti, žijeme v absurdních časech. Dámy a pánové, probudili jsme se konečně v jejich tajemném světě, kde důstojnost instituce prezidenta, profesionalita hradního společenstva a služba lidu v demokratickém státě se staly absolutně podřízenými jednoho nesmírného ega v parodii na malou monarchii na pražských Hradčanech. Žijeme v zemi, kde si 2,8 milionu lidí zvolilo prezidenta v přímé volbě a nic jim není po tom, co s ním vůbec je a jak může nadále zvládat svůj úřad. Žijeme v zemi, kde mluvčí nemluví a žádá od poddaných modlitby, trestně stíhaný šéf kanceláře taky nemluví, ale rád by tak trochu rozhodoval a kde jsme už vlastně rádi, že už vůbec nic nevíme o aktivitách šedé hradní eminence, proruského lobbisty a poradce Martina Nejedlého. Nakonec promluvila jenom paní prezidentová za zády s dcerou Kateřinou a ty dvě zbytečné minuty v televizním vysílaní jenom potvrdily, proč od roku 2013, kdy se Miloš Zeman poprvé stal prezidentem, nebyla téměř vůbec ke spatření a slyšení. Nic ve zlém, ale tohle není v první řadě vizitka (ne)mluvčího Ovčáčka, (ne)kancléře Mynáře, nebo (ne)poradce Nejedlého. Tahle tragikomická trojka už dávno pochopila, jakou hru má pro prezidenta hrát, a díky tomu obsadila role, do kterých osobnostně a profesionálně nedorostla ani za celých osm let. (Ne)lidový prezident Není žádným tajemstvím, že se Zeman dostal na Hrad, protože dokázal vycítit a artikulovat nálady v těch nejspodnějších a nejtemnějších hlubinách české společnosti, kterou definitivně ovládl strašením sudetoněmeckého revizionizmu v roce 2013 a pak hrozbou přívalu neexistujících migrantů v roce 2018. A jak ukázaly parlamentní volby, Andrej Babiš si tuhle mobilizaci nastudoval dokonale. Zemana sice lid zvolil, ale on se lidovým prezidentem nikdy nestal. Masou vždy opovrhoval, i když uměl včas identifikovat její nálady a podle potřeby nabídnout spálenou zemi, protikorupční šaškárny nebo ochranu národa před ilegálními migranty. A tak si Češi dvakrát zvolili na Hrad muže, kterému byly ústavní pravomoci příliš úzké a naopak mu nic nebylo vzdálenějšího než lidovost. Moje JÁ a dolních deset miliónů Všichni víme, jak bojoval za zájmy ruské a čínské podnikatelské lobby v obchodních a politických otázkách, jak ho štvaly výroční zprávy tajné služby BIS o aktivitách ruské rozvědky na našem území, jak se pustil na vlastní pěst do vyšetřování kauzy Vrbětice, jak mu vadil Sobotka a další „nesprávní“ politici, nemáme však doloženo, jak konkrétně a v čem se zasadil o řešení problémů dolních deseti milionů Čechů. Na své voliče kašlal a ozval se jen tehdy, když byly ohroženy a zpochybněny jeho vlastní mocenské zájmy, případně zájmy jeho nejbližších spolupracovníků, kteří se mu starali o praktický servis, o organizaci a financování kampaní, případně o své vlastní kšefty. Zeman to taktně a takticky přehlížel, protože to v jeho očích vykoupili bezbřehou loajalitou. Mlčí a modlí se v monarchii Hrad se tak postupně odstřihl od vnějšího světa a až hospitalizace starého a nemocného Zemana naplno prokázala zoufalou nekompetenci a neprofesionalitu izolovaného „královského“ dvora. Mlčí a modlí se totiž jenom v absolutistické monarchii, ne v zemi, kde je část příčetných lidí stále přesvědčena, že žije v parlamentní demokracii. Hradní partička je jenom tragickou vizitkou svého šéfa. Ne, pane Ovčáčku, ne toho nejvyššího, ale toho, co leží v nemocnici, protože má vzhledem ke svému vysokému věku a ne úplně dokonalé životosprávě poměrně vážné zdravotní potíže. A volba tohoto hradního pána je zase vizitkou 2,8 milionu lidí, kteří uvěřili, že bůček, nesmírné ego a strach z migrantů jsou tou nejlepší kvalifikací pro důstojný výkon prezidentské funkce. Ne, nejsou, je to strašně málo. Nevadí, budeme mít další šanci. Nejlepší příležitostí na reparát bude test jistým Babišem v dalších prezidentských volbách.