Zemřel Jiří Stöhr, kameraman, který v tatrovkách procestoval svět

#Auto

Publikováno: 5.2.2019

Pokud si dobře pamatuji, bylo pozdní odpoledne. Seděli jsme ve studiu s Jiřím Stöhrem na vachrlatých stoličkách, on se potutelně usmíval. Věděl jsem, že má za sebou bohatou filmařskou kariéru, mě ale v tu chvíli zajímaly hlavně jeho cesty. 

"Představte si, že jste malý hoch v krátkých kalhotách na břehu rybníka a chcete ho na neckách přeplavat," odpověděl mi na zdánlivě hloupý dotaz, jak ho chuť poznávat vzdálené krajiny přepadla a jaké úsilí ho to stálo. Začínaly tak jeho dopisy, které rozesílal úředníkům s žádostmi o podporu před svou druhou cestou do světa.

Stöhr byl dobrodruh. Stanul na vrcholu Kilimandžára v den, kdy v Praze zvolili prezidentem Ludvíka Svobodu. Byl na jeho úpatí o 20 let později, když do prezidentské kanceláře vstupoval Václav Havel. Záda mu kryli nejprve parťáci z Expedice Lambaréné (Bartůněk, Topinka, Vavroušek, Kropáček, Plaček, Kunz, Bárta), pak kamarádi z cesty Tatra kolem světa (Bárta, Synek, Jeniš, Petr, Valchař, Novák). Afriku zdolal v Tatře 138, zeměkouli objel v kopřivnickém speciálu 815 GTC. Točil dokumentární seriál a filmy.

"Musíte přemýšlet v korálkách, každý ten korálek přitom musí mít začátek, konec a nějaký smysl," vysvětloval mi, jak po cestě točil. Jen z cesty kolem světa přivezl domů sto hodin filmu. Na páskách.

Pro dobrý záběr nechal několikatunové auto zastavit v mokřadu i na rozpálené poušti. "Vyndat nádobíčko, běžet kilometr a půl v tom vedru a prachu. Postavíte kameru, šofér kolem vás projede, popojede další kilometr a půl, vy to sbalíte a běžíte za ním. A ve výsledném filmu máte natočeno osm vteřin."

Jiří Stöhr byl velký vypravěč, vděčný rozhlasový host. Znal jsem ho dva roky a za tu dobu mi stihl podrobně popsat zážitky z cest od Zambie po Pákistán. "Mně už to trochu splývá," omlouval se jednou a pár minut nato ze sebe hrnul historky, při nichž kolem nás ožívaly káhirský trh, tanzanská džungle i hukot Niagarských vodopádů.

"Američani přivezli turisty, vystoupili z autobusu, po levé straně Niagara, po pravé naše tatrovka. Všichni se hrnuli k ní. To bylo zjevení, to neznali," vzpomínal na scénku z kanadsko-amerických hranic. "My jsme vezli balíky dětských obrázků," navázal povídání s tím, že kudy jeli, tudy rozdávali pozdravy z Československa. "Ale vy jste se mě na něco ptal a já na to zapomněl…" řekl po chvíli.

A pak začal vyprávět zas a znovu. O Hanzelkovi a Zikmundovi, o paní Lányové, která znala už Náprstka, o Ďábelské stezce na jihu Afriky. O tom, jak marseillští dokařští dělníci klepali na dveře tatrovky s tím, že do Československa vjely tanky. A taky o tom, jak ho po revoluci naštvali, když v televizi neodvysílali jeho film.

Svět se od té doby změnil. "Zhoršil," říkal Jiří Stöhr. "Všichni si v Evropě žijeme z toho, co se nám podařilo ve světě uloupit. Samozřejmě, že forma se změnila. Dnes už nikoho nemusíte vodit v okovech. Dnes na to máte počítač a klávesnici," říkal s urputností sobě vlastní, která ho dostala tak daleko na všech výpravách.  "Dokud to neobjedu, nejedu domů," tvrdohlavě hlásal.

Bylo před silvestrem 2018, když Jiří Stöhr přišel do rozhlasu vyprávět spolu s lékařem Petrem Bartůňkem zážitky k výročí expedice do gabonského Lambaréné, kam studenti v roce 1968 vezli zdravotnický materiál. Poprosil jsem ho, aby byl stručný, měli jsme 10 minut. Sedl si před mikrofon a slíbil, že určitě nebudou dlouho zdržovat, ale že má pro pobavení historku. Trvala přesně vyhraněných 10 minut.

Jiří Stöhr nikdy nepřestal vyprávět. Měl o čem. Už nebyl tím malým hochem v krátkých kalhotách na břehu rybníka, ale sympatickým staříkem s bílými vousy, čapkou a oválnými brýlemi, který sedl do necek a kromě rybníku zvládl přeplout pár světových oceánů.

Naposledy jsme si psali loni v srpnu, prosil jsem ho o fotky k další připomínce africké výpravy. Odepsal mi: Díky, že jste si vzpomněl. Já díky vám, pane Stöhre, že jste vzpomínal vy. A já to mohl poslouchat a povědět zase dál. 

Jiří Stöhr
Rodák z Uherského Brodu, absolventu FAMU. V  letech 1963 až 1991 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov. Autor celé řady celovečerních hraných filmů. Účastník Expedice Lambaréné (1968), vedoucí výpravy Tatra kolem světa (1987-​1990). Odmítal, aby jeho cesty byly spojovány s komunistickým režimem.