Život Jaroslava Bašty probíhal od neúspěchu k neúspěchu a jeho konec byl smutný
Publikováno: 8.4.2024
NÁZOR / Životní příběh Jaroslava Bašty je především smutný. Existuje mnoho postav, které ztroskotaly, ale vlastně jejich konec nepovažujeme za truchlivý, protože jejich tragédie v sobě může mít nějakou velkolepost a často i mívá. Je to tehdy, když člověk zahyne, je sesazen, nebo zneuctěn, ale nakonec se na ně vzpomíná kvůli nějaké základní ideji jejich života, která přetrvala. U Jaroslava Bašty po roce 1989 nenajdeme bohužel nic, nad čím by nevisel stín neúspěchu a podivnosti. Jeho politický konec v SPD Tomia Okamury je poslední větou toho příběhu a žádnou další už nelze dopsat. Stejně tak nelze pochopitelně z životopisu vymazat ty první věty, které se týkají Baštova odporu proti nastupující husákovské totalitě. Zůstal tady a neodešel do exilu. V Hnutí revoluční mládeže, kde bychom našli další známé postavy jako Petrušku Šustrovou a Petra Uhla, se na odporu podílel tak, že byl mezi prvními zatčenými a odsouzenými. Byl zadržen už 14. ledna 1970 a roce pak dostal trest dva a půl roku vězení. Po propuštění chvíli pracoval v archeologickém výzkumu a pak jako dělník na stavbách mostů a spolupracoval na samizdatech. Chartu 77 podepsal hned mezi prvními už koncem roku 1976. Po roce 1989 se cesty chartistů zákonitě rozešly, protože to byli lidé odlišných názorů i povah. Tady začíná ta druhá půlka života Jaroslava Bašty, která by se dala nazvat od neúspěchu k neúspěchu, přičemž ty neúspěchy byly trapné. Protože byl z nějakého důvodu považován za odborníka na tajné služby, stal se poradcem ČSSD a pak i členem a poslancem. Do strany ho…