Život v nejistotě. Jaké otázky si kladou ukrajinské ženy žijící v Česku
Publikováno: 5.1.2025
GLOSA / Pracuji jako supervizorka a psychoterapeutka se ženami z Ukrajiny, které uprchly před válkou, již vede proti jejich zemi Putinovo Rusko. To, co u nich vnímám nejsilněji, je životní nejistota. Navenek se snaží být veselé a statečné. Možná že slovo „snaží se“ není výstižné. Ony jsou ve velké většině veselé, hrdé, statečné, odolné a takové chtějí být nadále i u nás. To je jejich jistota, to nechtějí měnit. Zvláště když všechno kolem nich je již skoro tři roky plné nejistoty. Vnímám intenzivně jejich nejistoty i jejich obavy a otázky s tím spjaté, o něž bych se s vámi zde chtěla podělit. Jestli a kdy skončí válka? Jestli a kdy budu zase spolu s rodinou? Jaké „novosti“ zase uslyším zítra ráno – raketa nám zničí dům, budou zranění v civilních domech, přiletí drony? Přežijí moji blízcí mrazy již třetí zimu? Bez elektřiny? Když vážně onemocní již starší teta či tatínek, pomůže jim někdo, seženou léky? S mámou si každý den, když je spojení, voláme. Slíbila, že přijede, říkala ale, že pohřbená chce být doma. Přes dva roky jsme se s mámou neviděly. Když sem z Charkova přijede, pozná, že už není okolní společností tak vítaná, jako jsem byla přijatá v roce 2022 já? Zvládne to, když je tak vyčerpaná? Dokážu schovat před dětmi, před našimi, před sebou své stresy, úzkosti, které mě budí v noci? Co moje děti? Ty tady dospívají, prožívají pubertu, první lásky. Od 18 let jsou registrovaní jako rezervisté do ukrajinské armády. Nejstaršímu synovi je 18 a již neriskneme, aby jel domů za tátou. Nepustili by…