Zkusili jsme doplnit "ztracené" odpracované roky do evidence. A tvrdě jsme narazili
Evidenční lístek nic neeviduje, potvrzení nic nepotvrdí. Stát tápe ve správě důchodového pojištění a ukazuje, jaké byrokratické peklo penzisty čeká.
Publikováno: 26.8.2021
Článek Aktuálně.cz o penzijní kalkulačce vzbudil velký zájem čtenářů. Řada z nich našla v evidenci svých odpracovaných let chyby a "mrtvá období". Proto jsme na základě veřejných údajů MSPV sestavili návod, jak údaje do evidence doplnit, aby člověk žádající o důchod nemusel být ve stáří nepříjemně překvapen. Dohledávat 40 let staré výplatní pásky či potvrzení o studiu totiž není žádná legrace.
Zároveň jsme se rozhodli celý úřední proces na vlastní kůži vyzkoušet, přestože se nás penze nebude ještě dlouhá desetiletí týkat. Pracovní evidenci si vedeme a archivujeme řádně, jak se tedy ve stejné disciplíně daří armádě 20 tisíc úředníků resortu práce a sociálních věcí?
V ministerské kalkulačce nám záhadně chybí jeden celý rok u jednoho zaměstnavatele, půl roku u dalšího a pak ještě několik let studia, které bylo až do roku 2010 v omezené míře do odpracovaných let započítáváno v rámci tzv. náhradní doby. Těžko říct, zda ohlašovací povinnost zanedbala firma a škola, nebo se data zatoulala až úředníkům, platby do "eráru" každopádně proběhly. Takže hurá na úřad.
Tvrdý náraz
"Ideální je, když si lidé vedou vlastní archiv pracovních smluv, evidenčních listů či výplatních pásek. Pak je hledání jednoduché," uvádí v rámci 'dohledávacího návodu' šéf České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) František Boháček.
Evidenci odpracovaných let spravuje specializované ústředí ČSSZ v Praze na Smíchově. Obří centrála někdejší Ústřední sociální pojišťovny z dob první republiky sice funguje stejně jako všechny státní úřady zcela nepochopitelně jen v pondělí a ve středu, i mimo tyto dny se však dá pomocí elektronického formuláře ke konzultaci objednat. Tím však veškeré výhody 21. století končí, odteď se už pojede výhradně ve stylu C.K. úřadů ze století páry.
"To je jen kus papíru, který mě vůbec nezajímá," vysvětluje za přepážkou odborná referentka M. B., že Evidenční list důchodového pojištění (ELDP) ve skutečnosti žádné důchodové pojištění neeviduje. "S tím by tu na mě mohl mávat kdejaký Ukrajinec," doplňuje překvapenému žadateli. Pravděpodobně zkušenost z praxe.
Řeč je o malém kusu papíru, který rozdává všem zaměstnancům každoročně mzdová účtárna s tím, aby jej dobře uschovali, neboť se za mnoho let může stát jejich vstupenkou k výplatě penze. Nemůže.
Jak potvrdit potvrzené potvrzení?
"Evidenční lístek musí být kromě zaměstnavatele potvrzen i okresní správou sociálního zabezpečení, které sociální odvody platil. Jinak je neplatný, protože nevíme, zda bylo skutečně pojištění odváděno," zní překvapivé vysvětlení. Prstem přitom klepe na pole formuláře s nápisem "pro potřeby OSSZ".
Pokud se žadatel pokusí upozornit, že se jedná o stejnou instituci, kde se právě nachází, a ověření plateb by tak nemělo trvat déle než pár kliků, je uzemněn tím, že žádná taková evidence neexistuje. "Musíte si zajít na tu pobočku sociální správy, ke které je konkrétní bývalý zaměstnavatel příslušný, a tam si nechat vše písemně potvrdit. Pak se objednáte zase k nám a my odpracovanou dobu do evidence zapíšeme," vysvětluje vyděšenému pracujícímu úřednice.
A zároveň ujišťuje, že rychlé telefonické ověření nebo elektronická žádost nepřipadají v úvahu.
Nakonec však přece jen referentka zkusí nabídnout neotřelou cestu, která se jeví na první pohled lákavě a umožňuje se obíhání různých poboček téhož úřadu vyhnout. Do systému lze dokumenty zadat jako "neověřené". "Šetření a ověřování tak povedeme v momentě, kdy o důchod zažádáte," uzavírá mlhavý výhled do roku 2047.
Přenesení problému na další úřednické generace však není naším cílem a jediným řešením je tak cesta na místní okresní správu ČSSZ, která je v našem případě na opačném konci Prahy a nazývá se pro změnu PSSZ.
Není co potvrzovat - je to jen kopie
Futuristická budova v pražských Kobylisích je plná lidí. Vyvolávací systém nám po stisknutí tlačítka "Důchody" prozradí, že před námi čeká přes 40 žadatelů. Naštěstí pomůže vstřícný informátor, který poradí se mimo pořadí "zkusit jen zeptat".
Tentokrát narážíme na neporovnatelně akceschopnější a profesionální úřednici, která okamžitě ví, v čem vězí problém. "To, co máte potvrzené zaměstnavatelem, není žádné potvrzení, ale ve skutečnosti to není ani evidenční lístek. Je to jen jeho kopie," posouvá ještě dál hranici bizarnosti usměvavá paní.
Zde je namístě připomenout, že dokument nese hrdý název Evidenční list důchodového pojištění (ELDP), je opatřen razítkem a podpisem. "Ale originál to není, ten máme jen my a vypadá takto," vytahuje ze štosu formulářů jeden z nevyplněných dokumentů.
A verdikt je neúprosný. "Nedokážu s tím nic dělat, tady nic nepotvrzujeme, evidenci smí zasílat do systému jen zaměstnavatel. Musíte se tak obrátit na něj. Tedy zajít opět do bývalé firmy a požádat účetní, ať nám evidenci dopošlou."
Při představě, že opět musíme křižovat Prahu, už zkoušíme hrát na city - přece není možné, aby si nás úřad v rámci naprosto banální žádosti přehazoval jak horký brambor. "Tak já tam tedy zkusím zavolat," zželí se nás ochotné referentce.
Kontaktní osoby všech zaměstnavatelů má ČSSZ řádně evidované, a tak je po krátkém hovoru vše vyřešené. "Teď už si zkuste jen v kalkulačce doplnění průběžně kontrolovat, a pokud se neobjeví, musíte popohnat firmu sám," uzavírá proces úřednice.
Při loučení ještě podotýká, že mladých lidí kontrolujících si evidenci teď chodí stále víc a je to moc dobře. "Pokud chodí skuteční seniorští žadatelé o důchod, můžeme jim pomoci maximálně s hledáním evidenčních lístků už neexistujících zaměstnavatelů, ty ostatní si bohužel skutečně musí oběhávat sami," vysvětluje.
O tom, jak je administrativa důchodového pojištění zkostnatělá, nejlépe vypovídá to, že jen v jejím oddělení pracuje 10 lidí, kteří nedělají nic jiného, než evidují evidenční lístky.
Mazej na studijní, študáku
Stejně tak jsme bohužel narazili i s jednoduchým doplněním chybějících let studia. Naším trumfem byla v tomto případě potvrzení o studiu na jednotlivé roky navštěvování vysoké školy. "Já se tady tím nebudu probírat, musíte si nechat od školy vystavit nové potvrzení na celkovou dobu studia," poručí si úřednice na centrále ČSSZ další položku obíhacího kolečka.
A neexistuje náhodou centrální matrika vysokoškolského studia, kde se odstudovaná léta sledují už jenom kvůli poplatkům, které se od přesluhujících studentů pečlivě vymáhají? "To netuším a ani mě to nezajímá." V jednom případě pomůže doložení indexu, který si referentka kopíruje pečlivě stránku po stránce, neboť pořádek a přísnost musí být. Ohledně další chybějící doby studia jsme však odkázáni na studijní oddělení příslušné fakulty.
"Absolventy my vůbec neevidujeme, dokumenty tu máme maximálně pět let dozadu," zní další zklamání z macešské almy mater. "Jediná šance je UDAUK," odkazuje nás komickou zkratkou na instituci s názvem Ústav dějin Univerzity Karlovy a Archiv Univerzity Karlovy.
A právě před branami temných archivů Karolina naše pátrání prozatím neúspěšně končí, jelikož jediné telefonické spojení celé dny nikdo nebere.
Poselství dalším generacím referentů
Pozoruhodné ovšem je, že z formálního hlediska jsme udělali vše správně a zcela dle návodu na webu ministerstva i ČSSZ.
"Vezměte si s sebou Evidenční listy důchodového pojištění, případně výplatní lístky či pracovní smlouvy," radí web ČSSZ, aniž by zmínil, že kila pečlivě archivovaných písemností donesených na pobočku ve skutečnosti úředníky "vůbec nezajímají".
Obrátit se na zaměstnavatele úřad přitom doporučuje pouze v případě, že lidé evidenční lístek nemají. "Zaměstnavatel by měl dodatečně svoji povinnost vyhotovit evidenční list důchodového pojištění za zaměstnance splnit," řekla Aktuálně.cz mluvčí úřadu Jitka Drmolová a dodala možnost ČSSZ na firmu v případě potřeby "zatlačit". Jak jsme si však ověřili, písemné vyhotovení není žadateli o penzi nic platné.
Odcházíme prázdnou budovou ústředí ČSSZ, kde se evidenční kartičky ukládají už od roku 1936, zpět na ulici. Zaplnit díru ve státní evidenci se nám snad nakonec podaří. Avšak při představě, jak stát nutí seniory na pokraji sil objíždět republiku a dožadovat se opětovného potvrzení už před desítkami let potvrzených papírových dokumentů, které jim měly prostřednictvím nízké penze alespoň trochu ulehčit stáří, je nám poněkud ouzko.