Zlo je kolem nás, ale vyhrát nesmí. Ať už vraždí ve škole nebo na Ukrajině
Publikováno: 24.12.2023
Jak máme psát o něčem, co lidský mozek sotva zvládne pochopit? Co říct k té strašné tíze, kterou člověk cítí? A jak vlastně veřejně reagovat a nevypadat přitom jako někdo, kdo se snaží strhnout pozornost ve chvíli, kdy jiní ztratili své milované, které jim vzala zrůda se zbraní v ruce? Přitom jde o něco tak vážného, že nejde mlčet. Tisíc a jedna otázka, na které snad ani nelze najít beze zbytku správné odpovědi. Jistě se teď bude veřejně řešit, kde chybovala nebo nechybovala policie. Kde chybovali nebo nechybovali novináři (a to, kolik lidí se cítí být generály po bitvě, je vskutku fascinující). A co jsme mohli všichni udělat lépe. Nebo co jsme udělali špatně. Ačkoli tohle všechno bude kolem nás, ničeho se nakonec nedobereme. Do našeho života, do naší země a našeho města, do našich ulic, do našich domovů se vkradlo děsivé zlo. A my nesmíme dovolit, aby tohle zlo řídilo naše životy. Pomozme těm, kteří zůstali, ale ukažme dalším zrůdám – a ony bohužel někde jsou a čekají na příležitost–, které se možná dívají, že v našem světě zlo nevyhrává, i když může dokonce zabíjet. Včera jsem jela autem zdánlivě nekonečnou vánicí a dnes svítí slunce a nikde žádný sníh není. Něco skončilo, něco nového začne. Ne, nemůže to být útěcha pro ty, kterým odešli jejich blízcí, jejich děti. Ale měl by to být vzkaz pro celou společnost. Nikdy nemůžeme vytvořit stoprocentní bezpečí, pokud chceme žít ve svobodné zemi. A je na nás, abychom ukázali, že strach není…