Ztratil všechny, které miloval. Geniální Rembrandt padl z vrcholu slávy na samé dno
Publikováno: 6.10.2024
HISTORIE / „Samozřejmě řeknete, že se mám chovat prakticky, že to mám zkusit a malovat tak, jak po mně chtějí, abych maloval. Víte, povím vám tajemství. Snažil jsem se. Snažil jsem se tvrdě, ale nedokážu to. Prostě nedokážu! A proto jsem tak trochu blázen,“ prohlásil o sobě Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn, jeden z největších malířů, jaký kdy žil. Je považovaný za mistra zlatého věku nizozemského barokního malířství, umělce nevšedního vnímání i citlivosti, jeho dílo patří mezi poklady světového kulturního dědictví a dodnes jej vyhledávají návštěvníci těch největších a nejprestižnějších galerií. Světlo versus stín „Rembrandt si svá pozorování nezaznamenával jako Leonardo a Dürer, nebyl obdivovaným géniem jako Michelangelo, jehož výroky se předávaly dalším generacím, nebyl diplomatickým pisatelem dopisů jako Rubens, který si vyměňoval názory s významnými učenci své doby,“ píše historik umění Ernst Gombrich ve svém díle Příběh umění. Při pohledu na jeho obrazy můžeme přesto lehce nabýt dojmu, že ho známe nejvíce. Svůj životní příběh jako by vyprávěl skrze desítky svých portrétů, od dob mládí, časů sebevědomí, uznání a úspěchu, až po osamělost stáří, kdy se v očích zrcadlí odraz jeho tragického příběhu a nezlomné vůle zároveň. Nebyl prvním, kdo na plátnech čaroval se světlem a stíny, techniku takzvaného šerosvitu však dovedl k dokonalosti. Jeho postavy vystupují z temnot, prozářené části malby vtahují diváka do samotné scény, kontrast jasu a šera umocňují napětí, až se může zdát, že pod vrstvou oleje je zvěčněn samotný život. Ostatně, ani sama umělcova životní cesta nebyla ušetřena dramat a bolesti. Nouzí…