Zůna jako ministr z doslechu. Nic neví, o ničem nerozhoduje, ale odpovídá
Publikováno: 10.7.2026
KOMENTÁŘ / Ministr obrany Jaromír Zůna přiznal něco, co by v dobře fungující vládě mělo být prakticky nemyslitelné. O rozhodnutí převést české finanční prostředky do programu PURL na nákup amerických zbraní pro Ukrajinu předem nevěděl. Dozvěděl se o něm až ve chvíli, kdy bylo hotovo. Přitom šlo o krok, který se bezprostředně týká jeho resortu. Zůna dokázal, že je jen bezmocným vládním přívěskem a není skutečným ministrem. Zároveň i nevědomky potvrdil, jak vlastně funguje Babišova vláda, kdy jeden člen vlády neví o důležitých rozhodnutích ostatních kolegů. Nejde ani tak o samotnou částku, kterou Zůna označil v programu PURL za symbolickou. Podstatnější je obraz fungování vlády, který jeho slova vykreslují. Ministr obrany by měl být jedním z klíčových aktérů bezpečnostní politiky státu. Místo toho působí dojmem člověka, který čeká, až mu ostatní laskavě sdělí, co se právě rozhodlo. Zůna následně vysvětloval, že o debatách věděl, jen netušil, že už padlo definitivní rozhodnutí. Ale to nemůže vyznít jako důvěryhodná obhajoba. Spíše jako přiznání, že v klíčových okamžicích nestojí u rozhodovacího stolu. Politika samozřejmě není armáda a vláda není generální štáb. O zásadních otázkách rozhoduje premiér, ministři i koaliční partneři. Přesto se nabízí otázka, jakou autoritu má vlastně ministr obrany, který se o rozhodnutí týkajícím se obranné politiky dozví až dodatečně. Není to ostatně poprvé, kdy Zůnu postavili před hotovou věc a formální šéf obrany se pak diví, co se mu dostalo na stůl. Jen problém v komunikaci to není. Je to problém důvěry a jeho postavení uvnitř kabinetu. To je objektivně slabé.